Duben 2014

Knihomolka

16. dubna 2014 v 23:42
Když jsem chodila na základku, měla jsem s kamarádkou tzv. bombový pátky.
To znamenalo, že každej pátek po škole jsme se sešli, koupily jsme si brambůrky a hromadu sladkýho pití a pendreky a když jsme to všechno snědly a vypily, šly jsme do knihovny. Tam, jelikož to byla taková ta vesnická knihovna s ročnim poplatkem symbolických 10 Kč, jsme si mohly půjčit tolik knížek, kolik jsme jenom chtěly a kolik jsme unesly. Já si vždycky půjčila 20 knížek. To mi stačilo přesně na týden. Do teď nevím, jak jsem dokázala předčíst všech 20 knih za jeden tejden. Asi jsem byla hodně velkej knihomol. Ale víte co? Nikdo se mi za to nesmál, jako to někdy bývá, jak na tlustý brejlatý holčičky řvou knihomole a házej po nich její oblíbený knížky. A pak, čím víc jsem četla, tím víc jsem ovládala gramatiku a stavbu vět a z češtiny a z diktátů jsem měla jenom výjimečně dvojku :)

Navíc taky miluju tu vůni. Možná je to jen moje nějaká úchylka, ale vždycky, než začnu číst nějakou knížku, si ji nejdřív otevřu někde uprostřed a přivonim si. To je taková ta úvodní část, kterou udělám prostě vždycky a kvůli který se mi moje mamka vždycky smjěje, že jsem divná.

Někdo se rád kouká na filmy, někdo rád čte. Někdo rád obojí, jako já. Vždycky se u mě střídá období filmové a období knižní, a to pak, v tom druhém případě, si dokážu za tejden předčíst celou Twilight ságu, a pak si to ještě pustím na DVD. A teď, až dopíšu tenhle článek, se nejspíš zahrabu do pelíšku s hrnkem horkýho čaje a půjdu si dočíst posledních pár stránek Zatmění.


Změna je život

16. dubna 2014 v 21:59 Kecavníček
Tak jsem se rozhodla, pro svoje duševní zdraví (a taky pro zdraví všech, kteří se vzeklým cholerikem jako jsem já přijdou do styku), že udělám ve svém životě nějakou změnu. Když jsem tak seděla a koukala se na různý citáty, narazila jsem na citát znič to, co tě ničí a rozhodovala jsem se, jestli mám nebo nemám. A moje drahá maminka hned další den mi pomohla tento oříšek vyřešit, když mi dala požehnání a dovolila mi ukončit tu školu, na kterou jsem dva roky chodila a jen se tam trápila. A tak jsem se zapsala jinam. A dnes, dnes jsem byla v tý úděsný škole naposled. Tak nějak jsem si celou dobu říkala, že až tam zkončim, tak půjdu a plivnu všem těm sviňským nespravedlivým učitelkám do obličeje, ale nakonec jsem ani neměla náladu něco takového dělat, nebo si stěžovat nebo tak. Možná proto, že jsem byla trošku nevyspalá, možná proto, že mě ten den ještě nikdo nenaštval... Tak jako tak, odešla jsem v pokoji a míru, jako hodná holka se rozloučila s třídní a ředitelem a šťastně utekla ze školy o 2 hodiny dřív než jsem měla :) A víte co? Moje kamarádka jde do nové školy se mnou. Takže mi spadnul obrovský kámen ze srdce a dokonce se vážně moc těším. Takže jsem se nakonec zase přesvědčila, že nic není tak zlé, jak se zdá, a všechno nakonec dopadne jinak, než člověk předpokládá, jen se musíme rozhoupat udělat nějaké rozhodnutí, ať už je jakkoliv vážné a nebo těžké. Jak se říká, člověk má nechat starosti koňovi, ten má větší hlavu, a sám se ničím netrápit. Alespoň u mě se to zase potvrdilo :)

Dále, novinka, která vás stejně nejspíš ani zajímat nebude, ale proč to sem nenapsat. Moje ségra se zasnoubila.
A kdyby měl někdo nějaký tip, kde by mohla mít obřad ve středočeském kraji, nějaké pěkné místo, klidně může napsat do komentů :)