Cizinka

12. ledna 2015 v 0:35 | bonneris
Mým vyjádřením a mou představou tajemné osoby není jiný člověk, ani žádná éterická bytost či duch.
Tajemná osoba je ta cizí holka uvnitř mého nitra, kterou někdy ani sama nepoznávám, holka které někdy vůbec nerozumím. Holka, která bývala společenská, dobrá kamarádka a dobrá přítelkyně, bavič, kterého když lidé poslouchali, popadali se za břicho smíchy. Teď je to nějak jinak. Přijde mi, jako by uvnitř mého těla byly dvě rozdílné duše, dvě povahy: jedna, žíznící po vědění, prahnoucí po životě, zkušenostech, zážitcích, člověk, který má ze života radost a žije rád. Ta je někde v pozadí, za dveřma.
Druhá osoba, která na tohle všechno kašle, je mrzutá, staří kamarádi se jí vyhýbají a zůstalo jich jenom pár, osoba, která žárlí, mluví sprostě, pořád brečí a vzteká se, osoba, která stále drží nesmyslné hladovky, jakmile se jen trochu rozruší - zvrací, osoba, která je jen uzlíčkem nervů.

Poslední dobou jsem o tom všem hodně přemýšlela. Moje stresy, ze kterých jsem se vždy dokázala nějak oklepat, vždycky zatnout zuby a jít, se teď nahromadily a měla jsem několik dní takový křeče v hrudi, že jsem myslela, že je to moje poslední chvilka. Doktor mi řekl, že po všech těch odběrech krve a moči mi nic nenašli, a že to je jen ze stresu. Lítala jsem teď hodně po doktorech, mám gynekologický potíže a stále stres doma s mámou a s přítelem.
Takže jsem dostala na ty křeče nějaký kapičky, na kterých jsem se málem stala závislá a jen těžko jsem je dávala z ruky pryč. Totiž, to, jak jsem psala výše, že stačí malé rozrušení a zvracím, to nebyla metafora, A navíc se k tomu přidaly ještě ty šílené křeče. Bylo to, jako kdyby mě někdo kuchal zaživa, rýpal se ve mě tupým nožem. Fakt to bolelo. A ty kapičky na to prostě zabíraly. Nějak mě to uklidnilo tak, až mi bylo všechno jedno, a to ta hysterka uvnitř mě fakt potřebovala, malou dávku lhostejnosti.

Kvůli tomuto jsem se konečně odhodlala a zašla za obvoďačkou, aby mi napsala doporučení k psychologovi.
Víte, byla jsem na sebe pyšná. Myslela jsem si, že jsem dobrá, že jsem všechny ty věci jako vidět smrt mýho tatínka, obtěžování ze strany ségřinýho přítele, který s nám posléze bydlel, znásilnění, vztah s feťákem, pronásledování jeho dealery, kterým dlužil peníze, potom vztah s nevěrným klukem, který mě ještě k tomu mlátil a ponižoval, který mě prakticky vzato do sexu pořád nutil, lži mého současného přítele, za které si ale tak nějak můžu sama, protože musím uznat, že dokýžu být fakt hysterka...
Myslela jsem si, že jsem tohle všechno dokázala překonat úplně sama a byla jsem na sebe vážně moc pyšná. Jenže evidentně jsem to v sobě doopravdy jenom potlačila a zapoměla na to, nepřipouštěla si to, a ta depka a hysterie a sobeckost a žárlivost se za mnou plížily jako nějaké temné stíny, které jen čekaly na to, až budu dost slabá na to, aby mě pohltily. A mě teď stačí maličkost a pokaždé se složím.
Takže teď jsem na sebe pyšná spíše proto, že jsem vůbec dokázala najít odvahu a přiznat si konečně, že sama už to nezvládnu a uznat, že ty problémy se musí vyřešit, ne to potlačit a zapomenout, protože ty věci nikdy nezmizí. Naučit se s tím žít.

Chci žít a chci tu tajmnou a hysterickou plačtivou cizinku uvnitř mě porazit a zničit a cítit zase vůně, chutě, všechny emoce, chci cítit radost a chci se smát, chci sakra milovat, chci doprdele žít!

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Marillee Marillee | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 12:36 | Reagovat

Wow... Nejprve jsem chtěla napsat, že takové zvracení z nervozity zažívám taky - tedy vlastně nezažívám, můj žaludek je tak nějak moc silnej na to, aby mi ulevil, místo toho trpím. Jenomže pak jsem se dočetla, PROČ máš tyto problémy. Moje se tomu vůbec nevyrovnají.

Být tebou, rozejdu se s přítelem. Provětrám hlavu někde daleko od toho všeho a začnu nanovo...

2 Silena Silena | Web | 26. ledna 2015 v 13:56 | Reagovat

Wow! Tak to je síla. Nechci psát, že je mi tě líto, protože to je už hodně odrbaná věta. Proto ti přeju ať se ti všechno vylepší a doufám, že ti co nejdřív uleví a budeš zase taková, jaká jsi byla předtím:).

3 M. M. | Web | 26. ledna 2015 v 14:49 | Reagovat

No, nehovorí sa mi to ľahko, ale zažívam niečo podobné. Ja však ale nemám žiadny taký vážny dôvod ako ty, práve naopak - je všetko fajn, rodina je super, mám skvelého priateľa, v škole sa mi darí, ale mám úzkosti..niekedy je to neprekonateľné, a to sa nedá potlačiť...brala som na to lieky, ktoré mi ale už nepomáhajú, sú slabé, a predpísali mi iné..tiež som vždy pociťovala to, že začnem vracať, strašný strach, a stále aj pociťujem..dosť ťažko sa mi o tom hovorí, a každý doktor čo sa ma pýta na to, že prečo to mám a z čoho mám strach, tak najhoršie na tom je, že nedokážem nájsť odpoveď...pretože mám skvelý život, až na tie úzkosti, ktoré zažívam..

4 Ivana Ivana | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 15:37 | Reagovat

Jedna věc mě v tom tvém psaní zarazila: přítel ti lže a můžeš za to ty? Každá z nás je někdy protivná, hysterická, ubrečená nebo naštvaná, ale to přece neznamená, že by nám ten druhý mohl lhát. Jeho lež a tvoje nálady jsou možné dvě úplně jiné věci.

5 Cicuš :) Cicuš :) | Web | 26. ledna 2015 v 15:40 | Reagovat

Každý by sa mal niekomu zdôveriť so svojími problémami... ja som zistila, že jedinému komu sa môžem zdôveriť je psychologička...ona je taká nezainteresovaná osoba, s ktorou sa môžem porozprávať, pretože mám štastie že nepozná moju sestru...pretože som od naj kamarátky nepočula, že  nevie ktprej z nás má veriť. Či mne alebo sestre.
Ale tak to je taká banalita...
Prajem ti, aby si našla samu seba a tomu priateľovi nakop zadok, aby si ťa ešte dlho pamätal

6 Cherry Angela Cherry Angela | Web | 26. ledna 2015 v 15:55 | Reagovat

Možná tu osobu ze sebe dostaneš, když pestaneš žít s přítelem a s mámou...

7 hellboy hellboy | Web | 26. ledna 2015 v 16:01 | Reagovat

No já se od rodičů odtrhla už v 17, a musim pčiznat, že jsem neudělala chybu, čím dřív začneš žít nějak jinak než pohledu rodičů, je to změna, ale každý to bere jinak.. :-)

8 vanilla-rain vanilla-rain | 26. ledna 2015 v 16:07 | Reagovat

Vau... Si dobrá, že v sebe po tom všetkom nachádzaš chuť a silu bojovať. Držím ti palce! :)

9 Zoey Zoey | Web | 26. ledna 2015 v 16:17 | Reagovat

Před dvěma dny jsem si myslela, jakou nemám depku, a  teď jen...pa-ne-bo-že.
Moc doufám v to, že se všechno obrátí ještě víc k lepšímu. Už to, že jsi si to vše připustila, je první a velký krok. Jsi silnější, než si myslíš, než si myslí každý z nás že je. Nevzdávej to :) Lehce se to píše, já vím, ale minimálně jsi udělala jeden krok- a to je dost.

10 Dena Hviezdička Dena Hviezdička | Web | 26. ledna 2015 v 17:04 | Reagovat

Silný článok, podľa mňa to, že začneš navštevovať psychológa, je 1 z prvých krokov k lepšiemu životu. To, čo si si všetko musela zažiť, to by pohlo snáď s každým, správne, ako si písala, treba sa s tým naučiť žiť. Keď sa budeš dívať na veci minulé, nikdy neuvidíš krásu v prítomnosti. Veľa šťastia :-).

11 nessuno nessuno | 26. ledna 2015 v 17:24 | Reagovat

Promiňte, ale zdá se mi, že si za Vaše problémy můžete z velké části sama. Pochopitelně nemluvím o smrti v rodině atd., ale on Vás někdo nutil navazovat vztahy se zadluženými narkomany, agresory a patologickými lháři? Stres z toho, čím jste prošla, by položil asi většinu lidí, a pokud se z toho dostanete (což bych Vám přál), jistě se po tak otřesných zkušenostech budete radovat i z "maličkostí" a užívat si života o to víc...

12 Loo Loo | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 18:43 | Reagovat

Hlavně se udrž v takovém myšlení, jako jsi teď, že chceš žít! To je to nejdůležitější.
Pokud trpíš takovýmito věcmi, tak to nemusí být nutně z prožitků. Lidské tělo a především lidská psychika jsou strašně neprobádané věci.
S touhle "osobou" se dá bojovat i bez léčiv, ale jenom pokud máš doopravdy silnou vůli. Nevím, jestli Ti psychoterapie pomůže, ale zkusit to můžeš. Hlavně se neboj změnit psychologa, když ti nebude sedět. ;)
Nejhorší je, že tady někteří píšou, že  nemají takové strašné problémy jako ty a přesto mají psychosomatické potíže. Pro všechny, kteří tohle tvrdí. K psychické nemoci/poruše NEMUSÍ BÝT VÝHRADNĚ SPOUŠTĚČ ZVENČÍ. Třeba taková deprese si nevybírá, člověk tu nemoc jednoduše má ať už žije sám s pěti psy, nebo má zdravou a šťastnou rodinu.
Nicméně chci také poznamenat... Že hodně stresu sis zbytečně zavinila sama a aby se Ti lépe dařilo, tak bych Ti doporučila, aby ses takovým věcem vyhýbala obloukem. Věci jako úmrtí a nehody se ovlivnit nedají, ale takové vztahy s pochybnými partnery se ovlivnit dají. Netvrdím, abys byla paranoidní, ale dávej na sebe pozor.
Přeji hodně síly a zdraví! :)

PS: Kdybys něco potřebovala, tak se klidně ozvi! ;)

13 Elizabeth Elizabeth | Web | 26. ledna 2015 v 18:59 | Reagovat

Ani nevieš ako ti rozumiem. Aj ja som taká bola. Bola som rozpoltená, nechápala som samu seba. Často som vôbec nič necítila, alebo som bývala plná nenávisti. Nikomu som nedokázala  dôverovať, nedokázala som sa smiať bez toho, aby ma to nebolelo. Doslova som ani nežila. Bola som ako mŕtva. Ani neviem čo ma prebralo, aby som začala so svojimi tieňmi a démonmi bojovať. Ale začala som a teraz som iná a toto už je len moja temná minulosť. Takže pevne verím, že to zvládneš tiež, viem, že človek má mnoho problémov, mňa tiež neobchádzajú, ale aj to zlé raz odíde a bude dobre. A ak chceš žiť, tak žiť budeš. Držím ti veľmi palce. :)

14 Scrat Scrat | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 19:20 | Reagovat

Popravdě jsi mi vehnala slzy do očí. To, co jsi prožila si někteří ani nedovedou představit a ne každý by to zvládl. Obdivuju tě, já, kdyby se mi tohle všecko stalo, tak už tady asi nejsem, ale myslím, že ty máš tu sílu a vůli zvednout se a jít dál. Ta druhá osoba tam určitě v tobě někde je, tak držím palce ať ji objevíš :)

15 Amon Amon | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 19:22 | Reagovat

Myslím,že by Ti hodně pomohla kniha SVÍTÁNÍ  od Alue K. Loskotové.
Mrkni na web aluska.org ,tam už najdeš odkaz i na e-shop,kde je kniha k dostání,i spoustu rad,ale také zábavy a zvláštností...
Přeji hodně úspěchů s novým začátkem.

Amon

16 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 19:52 | Reagovat

Jo, to já taky furt ze všeho bleju...

17 m-m-h-s-f m-m-h-s-f | Web | 26. ledna 2015 v 20:00 | Reagovat

A já ti držím palce! :)

18 Lenci Lenci | Web | 26. ledna 2015 v 20:19 | Reagovat

zažila si toho veľa a prajem ti ozaj veľa síl do nového začiatku!!! :)

19 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 20:45 | Reagovat

Obdivuji tě. Já se zatím stále snažím sama, jelikož na tom nejsem až tak špatně. Tedy... Jak kdy, ale zatím to nakonec vždycky nějak zvládnu - i když třeba potom musím mít týden klid.

20 Proby Proby | Web | 26. ledna 2015 v 21:09 | Reagovat

V tom úvodu jako kdybych se viděla... Bohužel, nevím co s tím... :/

21 Beatrix Beatrix | E-mail | Web | 26. ledna 2015 v 22:10 | Reagovat

Páni.. Já si neprošla ani jednou z věcí, které jsi napsala v článku. Máš můj velký obdiv, že jsi s tím začala něco dělat! Držím ti všechny čtyři palce a pevně věřím, že se z toho dostaneš. Přeji Ti pevnou vůli! :)

22 Silwiniel Silwiniel | Web | 27. ledna 2015 v 11:59 | Reagovat

Velmi poutavě a upřímně napsaný článek! Prožívala jsem něco podobného, psychicky jsem se složila, byla jsem dokonce dva měsíce ve stacionáři a doteď musím brát antidepresiva. Ale i když jsem si prošla peklem, teď se cítím nesrovnatelně líp, konečně žiju a jsem šťastná. Vůbec není ostuda jít za psychologem nebo psychiatrem. Správně píšeš, že jsi v sobě ty všechny pocity a stresy jen potlačila a je potřeba to vyřešit. Držím ti palce a pevně věřím, že to zvládneš a zase budeš šťastná. Je obdivuhodné, co všechno jsi vydržela. Ať už je jen líp!

23 Doporučuji Doporučuji | 27. ledna 2015 v 13:04 | Reagovat

Doporučuji http://albafos.blog.cz

24 Janča Janča | E-mail | Web | 2. února 2015 v 19:36 | Reagovat

Držím palce, aby ses s tím s pomocí psychologa vypořádala! Taky jsem poslední dobou žárlivá, hysterická, hádavá a nedokážu se s něčím jen tak vypořádat, ale není to ve velkém měřítku, tak to zatím nijak neřeším, ale kdo ví, co z toho vyplyne za nějaký čas.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama