Duben 2015

O motýlím efektu + YES DAY

16. dubna 2015 v 5:00
Definice: Motýlí efekt, nebo také efekt motýlího křídla, vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu.

To znamená, že každičká maličkost, kterou uděláme, ovlivní naše životy a mnohdy také životy jiných. Někdy stačí říct párkrát NE! a náš život může být úplně jiný Vidíš kluka, který ti na první pohled přijde divný a zároveň odněkud povědomý. Docela milý kluk, a tak mu dáš číslo na telefon, když tě tak hezky prosí. V tu dobu prostě nevíš, že je to kluk, kterej tě už půl roku sleduje, každej tvůj krok, je do tebe šíleně zamilovanej a jen čeká, až bude mít příležitost s tebou promluvit. Také při tom nemůžeš vědět, že i když mu to číslo dáváš v tuhle chvíli jen z lítosti, za pár se z toho vyvine těžký a komplikovaný vztah na rok, a že i několik let po tom, co se s dotyčným rozejdeš, tě bude dál sledovat. Ne, takovýhle věci prostě nemůžeš vědět. Tím chci říct, že někdy opravdu stačí jen slovíčko ano nebo slovíčko ne, a náš život může vypadat úplně jinak.

Takže jsem se zamyslela a řekla jsem si, jestli se stane něco významného, když dnes na všechno řeknu ANO!
Zkusím to :)


Výstava SMRT V MUZEU

15. dubna 2015 v 19:37
Tak jsme navšítivili SMRT V MUZEU A SMRTELNÉ SLASTI.
Výstava se konná v NÁRODNÍM MUZEU a vstupné mě stálo nějakých 30 Kč.
Byla to pecka.

Hned v první místnosti, kterou jsme navštívili, jsme vidšli mumie, mumie malého 5letého chlapečka, kostry, kosti a jejich strutkuru. To mě zaujalo určitě nejvíc.

Potom tam byla místnost věnovaná mučení a trestům. Takže jsem se dozvěděla určité nechutnosti o trestech za vlády Jagellonců... Například jak někomu namazali olejem řitní otvor, položili dotyčného na břicho a do zadku mu vrazili kůl, tupou tyč a zatlačili to tak hluboko do vás, až vám to odtlačovalo vnitřní orgány a potom ten kůl i s vámi zarazili do země a váha vašeho těla vás tlačila pořád dolů a dolů po tom kůle, který jste měli zaražený v řiti, dokud vás to prostě někde nepropíchlo nebo dokud jste neomdleli bolestí. Nechuťárna, co?

Viděla jsem místnlstku plnou lebek lidí, kteří zemřeli nejrůznějšími způsoby, ať už na nějakou nemoc jako je třeba syfilis, nebo na roztříštěninu lebky.

O kousek dál jsme viděli naložené vnitřní orgány zdravých a nemocných lidí v jakémsi nálevu. Prostě jako když máte na stole nakládané okurky, tak tohle bylo prakticky to samé. V tom samém nálevu taky byla nějaká sépie, takže je tam krásně vidět ta struktura chapadýlek a stavba těla.

Zvířátek tam ale nebylo tak moc. Asi tak 15 - 20.

Nahoře ve druhém patře byla výstava s názvem SMRTELNÉ SLASTI. Ta mě tedy zaujala úplně nejmíň. Viděli jste tam pouze v ohrádce na zemí asi milion krabiček od cigaret a flašky od alkoholu, injekční stříkačky a obeázky toho, co vám drogy udělají s určitými orgány, tam byly asi dva a to ještě byly rozmazané a dost neurčité.

Pak tam byla nějaká virtuální realita. To spočívalo v tom, že tam byly asi 4 kabinky se závěsy. V jedné byly asi 4 PC, z toho fungovaly dva. Na jednom bylo video - porno, kde si dvě lesbičky navzájem propíchávaly prsa grilovacíma jehlama. Na to jsme teda s kamarádkou čuměly doslova s otevřenou pusou. Na tom druhém počítači byla nějaká rádoby strašně brutální hra (tedy jen videozáznam s tou hrou), ale tu jsme nechápaly. V další kabince byl třeba hadrovej parašutista, který visel hlavou dolů. A pak tam byl někde monitor s rozbitou obrazovkou, ve kterém byly nacpány balónky a nad tím nápis "Sáhní si na vlastí nebezpečí", tak jsem si k tomu čuchla a ucítila jsem krev. A to bylo jediné, co mě nahoře na výstavě smrtelných slastí dostalo do kolen, čuchnout si ke krvi, když jsem to navíc vůbec neočekávala.


Ale jinak to nahoře byla docela nuda, a to nám ta paní, která nám prodávala lístek říkala, že to nahoře málokdo vydrží, a přitom to bylo úplně o ničem. Zato dole to byla teda fakt paráda. Takže jestli někdo nevíte coby, seberte se a jeďte se podívat, fakt to stojí za to. Smrtelné slasti sice neoslnily, ale ten zbytek byste měli vidět.

Kolikrát za život můžete vidět mumii? :)

mumie

pohřební sošky

sépie





A pak pár zvláštních obrázků




Maličkosti pro radost

15. dubna 2015 v 18:59
Včera jsem se vyprdla na školu, spinkala jsem asi do 11 hodin. Potom jsem šla k psychologovi. Moc mě chválil a řekl mi, že jsem šikovná a že je vidět, že jsem se rozhodla se se životem pořádně poprat :) Strávila jsem tam asi deset minut, a pak mě propustil. Že už tam prý nemusím chodit, Sice jsme tam neprobrali vůbec to moje šílený stravování, kdy mám období anorexie-bulimie a období přežírací, ale to bylo zapříčiněný těma depkama, ze kterých jsem snad vyléčená :) A když jsem odcházela od pana Jindřicha, tak jsem si ještě letěla vyřídit praxi. A jak jsem měla konečně dobrou náladu a usmívala jsem se, hned jsem dostala místo v účtárně a budu u nějaké paní. Sice je to jen malý úspěch, a sice je to jen povinná školní praxe, ale víte co? Já mám vážně radost.

A za odměnu jsem si šla vyvětrat peněženku. Koupila jsem si pár maličkostí pro radost:

1. Zavržený
2. Pleťový krém Ellie - je proti maštění pleti. Funguje, a navíc je takový lehoučký moc příhemně a nevtíravě voní
3. Sprchový gel bambucké máslo a mandlový olej - voní po oříškách a pokožka je po něm fakt krásná a příjemná na dotek. Doporučuji, fakt že jo :)
4. Nalepovací nehtíky - měla jsem od essence už jedny a vydržely mi asi 3 dny. Pak se slouply. Mamka tu ale někde má lepidlo na nehty, tak pokradu a bude to v pohodě :)




1.


2.


3.


4.


Duševní pokroky

6. dubna 2015 v 17:36
Miláček mi oznámil, že u jeho kamaráda je oslava a že tam přespí. Pánská party.
Kdykoliv jindy bycj jančila, brrečela, vztekala se a nemohla se zbavit toho odpornýho těžkýho pocitu na prsou. Teď? Řekla jsem že v pohodě, ať si klidně jde, udělala jsem mu koláč na cestu a šla spát. A byla jsem úplně v klidu.

Včera večer mi ale máma zavolala, že vlastně dneska přijede až v pět večer, že ten její má strašně neodkladnou práci a potřeuje pomocot přerovnat dříví na chatě. Opravdu to nemohlo počkat do zítřka, ne!
A tak jsem uklidila do ledničky všechny ty moje výtvory, se kterýma jsem se hodiny srala, aby ty Velikonoce jakožto moje nejoblíbenější svátky za něco stály, a nakonec jsem je strávila se ségrou a s malým. Už mě štve, vážně. Jak se má člověk dát trošku dopořádku, když osoba, která vás má nejvíce milovat a starat se o vás, na vás ale úplně sere?