Červen 2015

Lži sám sobě, chceš-li být ztracen

19. června 2015 v 21:18



Dobrý večer všem, kteří náhodou zabloudili na tuto stránku. Moc vás není, ale to vůbec nevadí.

Ti z vás, kteří už tu byli a četli si nějaké moje články pomlčka zpovědi, ti už asi ví, že jsem měla za sebou krušné chvíle a po několika kopancích jsem si konečně dala novoroční předsevzetí, že navštívím psychologa. A díky bohu za to. Nejenže ze mě konečně spadla ta tíha, tak obrovská, že už jsem s ní doopravdy ani nedokázala žít. Ulevilo se mi tak moc, že už jsem se dokonce dostala k tomu, že si večer zapálím svíčky, pustím si písničky, dlabu jahůdky a jen tak si užívám toho, že jsem sama. Začala jsem jíst a přibrala jsem. Dost. Řekněme, že ta váha, kterou jsem loni o prázdninách dala dolů, je skoro zase zpátky. Ale víte co? Cítím se lépe. Takovým zvláštním způsobem. Když jsem nejedla, cítila jsem akorát tak to, že vyhrávám nad svým vlastním hladem. Jiný emoce, teda kromě lítosti, strachu a vzteku, jsem už dlouho neznala a věřte mi, žít život bez lásky, radost a pocitu štěstí nemá cenu.
Když vás něco bolí tak, že si říkáte, že byste se radši vzdali všech svých emocí, dobrých i špatných, nedělejte to. Radím vám dobře. Mozek si na tu myšlenku že bude bez bolesti a trápení rychle navykne a zalíbí se mu to, a pak je vám nějakou dobu fakt dobře, ale pak vás to stejně dožene. A může to trvat třeba jen pár týdnů, měsíců, nebo v mém případě i několik let, ale ta bolest vás stejně dožene, znásobí se, a stejně se s ní budete muset vyrovnat. Takže proč nepřijmout svoje emoce hned, ať už jsou jaké jsou?

Život je krásný, těžký, ale krásný. Bojujte s tím, co vás ničí a co vás bolí a porazte to. Překonejte překážky, které vám stojí ve štěstí. Vždycky tu bude další hora, kterou budete muset zdolat, abyste dosáhli něčeho, po čem toužíte, ale to vás udělá jenom silnějšími. Teď už to vím.

Tím, že jsem lhala sama sobě, že jsem si po tom, co mi udělali, řekla: nebudu bábovka a přejdu to, nebolí to, není to tak strašný, nebo to se stává denně, jsem si neuvěřitelně přitížila. Protože jsem si měla dovolit být chvíli bábovka, vybrečet se pořádně kamarádům a rodině, neměla jsem to prostě nechat být, měla jsem to nahlásit policii, protože pravda je, že to bylo strašný a to, že se tohle stává denně, není žádná přijatelná možnost.

Sami sebe stejně na moc dlouho neobelžete. Jednou se s tím stejně budete muset naučit žít.

26096.jpg (500×500)

Jak vypadala mléčná dráha před deseti miliardami let?

12. června 2015 v 18:54
V jedné z nejkomplexnějších výzkumných observatoří astronomové zjistili, že galaxie (včetně Mléčné dráhy), prožívají "baby boom" podobně jako naše společnost. Jen neprodukují lidská mláďata, ale hvězdy.

Před deseti miliardami let naše galaxie Mléčná dráha rodila třicetkrát více hvězd než je tomu dnes. Jak krásná tehdy byla noční obloha...
Tehdy vypadala asi takto.

Tento proces vyvrcholil před deseti miliardami let, kdy naše galaxie chrlila hvězdy neuvěřitelným tempem, zhruba třicetkrát rychleji než dnes. Slunce tuto hvězdnou éru nezažilo, zrodilo se přibližně před pěti miliardami let. Jeho pozdní příchod však podle vědců přispěl k formování planet naší sluneční soustavy. Hvězdy narozené dříve obohatily Mléčnou dráhu stavebním materiálem, který byl zásadní pro tvorbu planet i samotného života na Zemi.
Astronomové bohužel nemají k dispozici obrázky Mléčné dráhy, když byla ještě v plenkách. Celý příběh vzniká postupným studiem galaxií, které jsou podobné té naší. Čím hlouběji se podívají do vesmíru, tím dále vidí do jeho historie, jelikož světlo hvězd z dávných let teprve nyní dorazilo k Zemi. Z těchto průzkumů jsou pak schopni sestavit album obrazů, které odpovídají Mléčné dráze v době hvězdného boomu.

Kromě toho také studují, jak se Mléčná dráha rozrostla do dnešní podoby majestátní spirální galaxie. Tyto výzkumy probíhají za pomoci Hubbleova teleskopu a v spolupráci s dalšími pozemními dalekohledy ve vesmírných observatořích v Evropě a Chile.