Červenec 2015

Jak jsem zase bez počítače

23. července 2015 v 16:43
Opet mám rozbity pc, takže tak zhruba měsíc - pokud se nestane zázrak a oni mi ho nevrátí dřív - tu nebudu. Už ted pisu z telefonu a to je mi tedy silne proti srsti. Tak se mějte krásně. Skladejte basne a uzijte si červenec. Pa pa.

Vztah s muslimem

16. července 2015 v 21:01
Spousta lidí mě obvinila, že jsem rasista, že mám nelidské chování a že vůbec nevím, co melu, když melu o muslimských imigranteh. K tomuto článku mě inspirovala G.I.Jane

Nejdřív jsem nad tím ani moc nepřemýšlela, ale když jsem si přečetla její článek, pořád mi v hlavě bubnovala jedna věta:

Není žádný zlý muslim a hodný muslim! Všichni muslimové se řídí Koránem, což je pro ně svatá kniha, modla.

Musela jsem se nad tím pozastavit a vrátit se o pár let zpět.


Totiž, několik lidí, kteří navštěvují tenhle blog, už vědí, že jsem chodila s cizincem. Myslím - nejsem si tím jistá - ale vážně si myslím, že jsem neuvedla, že to byl jeden z nich. Přistěhoval se sem zhurba před 6-7 lety. Připadal mi roztomilý, česky uměl akorát pozdravit, a tak jsme se domlouvali rukama nohama a trochu anglicky a trochu francouzsky. Postupem času mě uprosil, abych ho začala učit česky a já začala. A když se to konečně povedlo, když už byl na komunikativní úrovni, začala jsem ho poznávat blíž a dali jsme se dohromady. Byl na mě ze začátku hrozně hodný, pomáhal mi, rozesmíval mě. Vysvětlil mi, že celá jeho rodina, kterou znám, jsou křesťané, že se nemusím bát, že muslim není. Že se "odvrátil".
A nějakej ten měsíc to bylo fajn. Potom ale přišel do Čech i jeho bratranec - budeme mu říkat třeba Petr, prtože jeho jméno na svý český klávesnici fakt nenapíšu.
Takže po příchodu Petra se najednou začaly věci měnit. Byl to muslim, a byl tu načerno, samozřejmě. Jakmile přišel, začal ovlivňovat celou jeho rodinu a oni se začali stydět a sami sebe trestat za to, že opustili svoje náboženství a že přešli na křesťanství. Přišel pocit viny. Nikdy tohle nedokážu pochopit - nejspíš proto, že jsem ateistka. Najednou jsem nesměla nosit ani tílko, ani kraťasy, natož šaty, a to i když bylo léto a venku bylo 50 stupňů ve stínu. Takže jsem nosila trička s dlouhým rukávem, černé kalhoty a plné boty. Podpatky? Neexistovalo. Vzala jsem si je jednou a dostala jsem takový výprask. Totéž tričko s krátkým rukávem. A co se týče jídla, musela jsem se dovolit, jestli se můžu najíst a jestli vůbec můžu jíst to a ono. A náš sexuální život? Dost rychle to šlo z kopce. Měla jsem všude kousance, podlitiny, modřiny přes celý stehno, škrábance. Nutil mě dělat věci, který jsem nechtěla a byl tak surovej, že jsem měla bolesti ještě týdny.

To, že jsem pozdravila kamaráda, se kterým jsem vyrůstala, kterého jsem znala od plenek → facka.
To, že jsem šla do školy, i když mi to zakázal → facka, facka.
To, že jsem se opovážila pozvat si domů svoji nejlepší kamarádku → facka.
Nedejbože, když jsem se chtěla koukat na Sex ve městě, zapálit si cigaretu, nebo nedejbože jít do fitka. Abych to zkrátila, stačilo, aby přijel jeden muslim do rodiny, kteří už třeba 10-40 let byli křesťani, začal je ovlivňovat a jelikož to mají tak hluboce zakořené, že Korán je jediné nefalšované slovo Boží, ani mu to netrvalo moc dlouho a proměnil celou hodnou, milou rodinku zpět na darebáky, kteří se nebojí vás zmlátit za to, že jste si v určitý den dala kuře a ne salát, ač nevyznávte jejich víru. To je islám, vážení. Takže až mi zas bude jistá dívčina psát, že o tom nic nevím, nechť si přečte tenhle článek a třeba i přečtení onoho slavného Koránu není na škodu.
Ono totiž osobní zkušenosti se nevyrovnají tomu, co slyšíš.

Oni utekli, báli se toho náboženství, snažili se polepšit. Ale stačil jeden jedinej z nich, a všechno šlo do hajzlu.


Pohlednice, dopisy...

13. července 2015 v 18:40
Tak jsem tak dneska při courání se městem narazila na obchod s pohlednicemi a suvenýry. Okamžitě mě napadlo, že je škoda, že už to dneska tak vyšlo z módy. Přitom je to taková škoda. Pamatujete na ten úprk ráno ke schránce, nebo když jste běželi naproti pošťačce, protože jste čekali dopis od kamarádky, od tety nebo pohled od babičky? Ta radost, když jste ho vážně dostali a to zklámání, když ne?

Jasně, emaily a smsky jsou rychlejší. O dost. Ale nepřijde vám, že nás to připravuje o to kouzlo komunikace, kdy čekáte a čekáte. A když odepisujete, píšete co nejkrásnějším písmem na co nejkrásnější papír, koupíte si dopisovací sadu s puntíčkama nebo s okvětními plátky růže a voňavé pero a máte radost jak mimino.

Krom toho, už to říká spousta lidí a mě se to potvrzuje; elektronická komunikace nám nezlepšuje mezilidské vztahy, ale spíše je kazí. Spousta lidí nebude souhlasit, takže říkám rovnou, že je to můj názor, neoznamuji to jako fakt. Ale mě to tak přijde. Pošlete někomu smsku, někdo, kdo bydlí deset minut od vás, a on vám na ní třeba odpoví až po třech hodinách. A já jakožto zástupce ženské rasy musím říct, že se okamžitě urazím, když mi neodpoví hned. Dřív takovéhlo možnosti nebyly, a tak, místo abyste smskovali, zvedli jste zadek a za tím člověkem šli, kor když to byl jen takový kousek od vašeho domova. A byli jste šťastní, protože jste toho člověka mohli vidět a obejmout ho a dát mu pusu. Něco jste se dozvěděli, cestou jste mohli potkat dálších několik známých, kamarádů.

Pohledy a dopisy - no, já nevím jak vy - ale já si je schovávala. Občas, když jsem se cítila sama takhle navečer, pprohlížela jsem si fotky, četla staré historky, které mi psala teta z hor, bláznivé povídačky další tety, milý dopis od ségry, která byla v tu dobu v lázních a protože neměla co dělat, tak mi vyrobila králíčka s hábajícíma se očičkama. Mám ho už několik let.

Tím chci říct, že je fajn, že se moderní technika tak rozvinula, práci seženeme rychleji a snáz - s pomocí internetu, můžeme se dívat na filmy kdy chceme, zjistíme si autobus kdy chceme bez toho, aniž bychom museli letět na zastávku a zdlouhavě tam pátrat v jízdních řádech, kdo podniká, může si díky internetu snadno a rychle prověřit dodavatele, zákazníky... Najedeme si bydlení skoro okamžitě, stačí kliknout.

Ale prostě mi chybí ta sbírka pohledů a dopis s růžovým lemováním ve schránce...


Islamizace

9. července 2015 v 14:25


...demografické potíže, které Česku kvůli nízké porodnosti do budoucna hrozí.


Šéf lidovců Pavel Bělobrádek očekává, že Česko příjme stovky běženců


zdroj: zpravy.tiscali.cz




Pan Bělohrádek si myslí, že islámští uprchlíci vyřeší problém s nízkou porodností v ČR. Opět se potvrdilo, že naši zemi vedou hnusní vlastizrádci. ČR už teď žije na dluh, který díky úrokům narůstá doslova každou vteřinu: http://www.verejnydluh.cz/