Srpen 2015

PC Center

17. srpna 2015 v 19:52
Jestli někdo z vás čeká prechytracely článek, ve kterém najdete návod a dozvite se, jak vypnout svoji mozkovnu, nechť raději odejde, nebot tady ten návod nenajde. Jako zastankyne ženského pohlaví samozrejme mám ten dar/proklet, že mohu myslet na milion veci najednou. A bohužel to nejde vypnout. Zkusila jsem snadvšechno, včetně meditace a jógy, to me ale spíš rozčiluje - určíte to dělám špatne. Po dlouhém hledání jsem zjistila, že myšlenky já asi nikdyvypnout nedokážu a ze je mohu pouze utlumit, např. během,vařením a hlasitou hudbou. Závidím mužům a tem vyvolenym ženám, které mají tu superschopnost na nic nemyslet. Zajímalo by mně, jestli si jen já přijdu jako počítač, rorozdělenej na několik hlavních center, z nichž každý centrum myslí na něco jiného.


Dále se chci omluvit za chyby, co v článku najdete. Je psán na mobilu :)

Nesmysly, kvůli kterým stojí za to žít

8. srpna 2015 v 17:33
Spousta lidí si řekne, jaké by to bylo žít život bez emocí: spousta věcí by byla o tolik jednodušší, dosažitelnější. Neříkám, že to není pravda. Když je vám jedno, co o vás kdo řekne a jdete si za svým hlava nehlava, dosahujete nedosažitelného. Ale ať už dosáhnete jakkoli velkého úspěchu, jak se z něj chcete bez emocí radovat?

Sama vím, že z velké čísti emoce vypnout jdou, ale ty následky?


Ztráta přátel, rodiny, ztráta vlastní duše, radosti nad tím, že vůbec žijete? Za to vypnutí emocí nestojí. Ano, jsou v životě chvíle, které bych nejradši vymazala, chvíle, na které se těším a které se následně během jediné půlhodiny tak nesmyslně zvrtnou, že se mi chce vřískat bolestí a vzteky mlátím do betonové zdi, až mám ruku krvavou a přes slzy nevidím. Ale, SAKRA, sem s tou bolestí a sem s tím zoufalstvím, VŠECHNO to chci! Protože to znamená, že žijeme, že cítíme a ať už je ta emoce jakkoli ošklivá, věřte mi, i v té ošklivé chvíli jsem ráda za to, že zase cítím, protože už vím, že zase žiju. Cítím odhodlání a radost a vidím barvy a cítím růže a kvetoucí keře.

Žiju.