Motýlí efekt

19. ledna 2016 v 20:45
Motýlí efekt, neboli efekt motýlího křídla, vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny můžou mít za následek velkiké změny a různé variace v pokračování vašeho životního příběhu.

Co kdyby vám někdo řekl, že teď hned můžete ze svého života vymazat nějakou událost. Něco ošklivého, co se vám stalo, chvíle, kdy jste byli na nesprávném místě, chvíli, kdy jste mohli říct jasné ne a řekli jste ano a potom to ovlivnilo další roky vašeho života. Řekli byste ano?

Tak například: Pár let zpátky za mnou po natáčení Okresního přeboru běžel jeden blonďáček s modrýma očima. Už jsem byla tak pět minut od místa, kde se natáčelo a slyším někoho volat svoje jméno. Ten hlas byl pro mě nový. Znala jsem ho jen pár hodin. Byl to mlaďas, co tam taky natáčel. Dali jsme si spolu oběd, povídali jsme si, ale pak jsme se rozloučili a zbytek dne jsme se neviděli. Najednou stál tady, s tím že za mnou běžel celou cestu a nechal si tam všechny svoje věci, protože mě viděl odcházet a prosil mě o moje telefonní číslo. Neměla jsem z toho dobrej pocit, ale pak jsem se podívala do těch jeho modrých očí a přísahám, že ten jeho pohled musel úplně vymýt mozek. Najednou jsem sama sebe slyšela, jak diktuju číslice a domlouvám si s ním rande. A když jsem odcházela, poskočila jsem si radostí. Tenkrát jsem ale netušila, že je to feťák, stalker a chorobnej lhář.
Netušila jsem, že ho budu vídat i dalších několik let po rozchodu, že bude otravovat moje kamarády, ségry a bude se pořád snažit, abychom se dali dohromady, dokonce i tehdy, kdy už s novým přítelem pomalu plánujeme hypotéku.

A to stačilo jediné NE.

NE, nedám ti svoje číslo a nikam s tebou nepůjdu!

Ale to člověk nemůže vědět dopředu. Možná, v průběhu, si uvědomíte, že jste udělali chybu, ale jak velká ta chyba byla, to stejně ukáže až čas.

Ať tak nebo tak, pořád přemýšlím, jestli bych to někdy vrátila zpátky. Byla to první láska a cítila jsem ji až v kostech. A cítím pořád, když si na něj vzpomenu. Ať už ten člověk je jakej chce, tak ty pocity nikdy nezmizí. Nikdy, ani za sto let, nepřestane být pravda, že tohohle člověka jsem milovala až do morku kostí, tak, že to až bolelo, že mi srdce tlouklo a zároveň mi tuhla krev v žilách.

Tohle nezmizí.

Ne, nevzala bych to zpátky. I přes všechnu tu bolest a nářky, stejně jsem ráda, že vím, jakých citů jsem schopná a jak silná dokážu být.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dorian Dorian | Web | 19. ledna 2016 v 21:08 | Reagovat

Vida, to vypadalo na nějakou poetickou úvahu a on takový nepříjemný příběh. :D :D jsem šokován, ale naprosto s tebou souhlasím. Otázka "kdyby" je v historii naprosto irelevantní a sudba se nesmí zatracovat.

2 stuprum stuprum | Web | 19. ledna 2016 v 22:08 | Reagovat

No jo, se stalkery a lháři si užiješ nejvíc legrace.

3 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 15:43 | Reagovat

Souzním.
A dávám do výběru na téma týdne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama