Únor 2016

Výkupné

20. února 2016 v 22:40
Zeman potvrdil, že Česko zaplatilo za dvě unesené Češky v Pákistánu výkupné kolem 150 milionů korun. Rozhodování o zaplacení označil za velké dilema.

Jasně, můžeme se dohadovat, jestli to bylo správné nebo ne.
  • Tyhle peníze šly z peněz danových poplatníků.
  • Vláda vyjednávala s teroristy a s těma se nevyjednává.

Na druhou stranu, jsou to dvě naprosto nevinné ženy a stát je tu přece od toho, aby nás chráníl.

V obojím je kousek pravdy a zastánce jednoho stanoviska - že jsme neměli dát nic a nevyjednávat, ani zastánce sruhého stanoviska - že přeci nenecháme dvě nevinné trpět a jen se dívat na videa, ve kterých teroristé vzkazují, že jim useknou hlavy a napíchnou je na kůl, má tak trochu přece pravdu.

Ale jak říká náš učitel, je to jako kdybychom nalepili cenovku a určili, za kolik nám stojí naši občané. Už vědí, že jakmile unesou další oběť, která byla jen na dovolené, nebo dokonce vtrhnou sem a unesou někoho, kdo je právě na cestě do práce jako každý den, jsme ochotní se po nějakém tom cuknutí a s ,,klepající se ručkou" zaplatit za jednoho člověka 75 milionů korun. A peníze na zbraně a střelivo se přeci hodí, ne?

V bezpečí. Přes dva roky strávily Antonie Chrástecká (vlevo) a Hana Humpálová v... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Učitelka

7. února 2016 v 21:12
Nejspíš každý máme v životě nějaký vzor. Někoho, koho obdivujeme, někoho, kdo nás učí žít, milovat, řešit problémy s úsměvem.
Mě tohle naučila moje sestra.

Byl chladnej večer, podzim se zrovna přehoupával v zimu, na plotně se dělala večeře a já seděla u kuchyňského stolu, v ruce knížku s poezií od Václava Hraběte. Moje třídní mě přemluvila, abych se zase přihlásila do recitační soutěže, protože jsem je vyhrávala. Nejhůř jsem se umístila na druhým místě.
A přednést jsem měla něco od Hraběte. Brblala jsem. Nechtělo se mi do toho už jen z principu, že mě prakticky donutila. Ségra si toho všimla, odběhla od plotny a sedla si ke mě a povídaly jsme si. Ptala se mě, co to mám za knížku a když uviděla, že je to Blues pro bláznivou holku, zavískla nadšením. A když mi začala přednášet, viděla jsem to najednou taky úplně jinak.

"Vidíš, není to žádnej šiblej básník co píše jen o tom jak ho svět nenávidí a jak chce umřít, byl to normální člověk. Cigareta, pivo, jazz, láska. To bylo jeho životní filosofie, nikdy se nevzdávat a užívat si život plnýma douškama. Mě baví žít. Život je těžkej, ale stojí to za to, když máš s kým usínat a někoho, komu si můžeš postěžovat, zapálit si cígo, a poslechnout si dobrou muziku."

Začala jsem chápat její slova a od tý doby se stala nejen mojí ségrou, ale i mojí nejlepší kamarádkou, je to člověk, kterej mi dává šťávu žít a bojovat.

Tady je ta básnička, kterou jsem mimochodem recitovala :)

Variace na renesanční téma

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Zavřete dveře na petlice!
Zhasněte v domě všechny svíce
a opevněte svoje těla
vy
kterým srdce zkameněla

Láska je jako krásná loď
která ztratila kapitána
námořníkům se třesou ruce
a bojí se co bude zrána

Láska je bolest z probuzení
a horké ruce hvězd
které ti sypou oknem do vězení
květiny ze svatebních cest

Láska je jako večernice
plující černou oblohou
Náš život
hoří jako svíce
a mrtví
milovat nemohou