Duben 2016

Feel love

23. dubna 2016 v 9:49
Znáte ten bezradný pocit, když přijdete o někoho, kdo pro vás znamená celý svět? Například tatínka?
Koukávali jsme se na spoustu filmů a pohádek, a v jedné z nich byla na konci písnička, do který jsem se zamilovala už když mi bylo asi 6 let. Samozřejmě že z velké části to bylo i proto, že tatínkovi se taky líbila. Dost dlouho jsem prostě nevěděla, kdo to zpívá a co je to za song, a teď jsem ho objevila. Ví, asi tomu nebudete věřir, ale nejsem zrovna člověk, co by nějak cíleně vyhledával Eltona Johna... a tak mi to trvalo trošku dýl. Vždycky, když tuhle písničku slyším, mám pocit, jako by byl táta se mnou a všechno bylo v pořádku. Pořád mi neskutečně chybí. Jedna věc je pochopit, že život jde dál a naučit se s tím žít, věc druhá je stesk, smutek a přání si, abych mu mohla říct věci, co se mi staly, důležité věci, jako že jsem udělala maturitu z předmětu, o kterým jsem si myslela, že je to pro normálního člověka nemožné, že mám kluka, který si mě chce vzít, někoho, koho bych mohla poprosit, aby mě odvedl k oltáři, někoho, kdo si pochová vnouče. Děkuju mu za všechno, co mi dal a za to, jak mě naučil se smát, nebát se všeho a bojovat i když se to zdá ztracený.


Továrna na sny

19. dubna 2016 v 14:26
Když jsem byla malá, staršně jsem chtěla být veterinářkou. Potom astronautkou. Pak zase známou rockovou hvězdou. Veterinářkou jsem se nestala a nestanu, protože jsem nevystudovala příslušnou školu a z pohledu na krev se mi dělá zle, když vidím nemocné zvířátko tak se mi chce brečet. Rockovou hvězdou se nestanu, protože neumím zpívat ani hrát na baskytaru, vlastně na žádný hudební nástroj. Nicméně, tu astronautku jsem ještě úplně nevyloučila. Nikdy neříkej nikdy, že?

Proč říct Dost bylo snů? Myslím si, že sen je synem myšlenky, a sny nás ženou kupředu. Je to jako nerozbitný motor, palivo, které vám nikdy nedojde. Přece, kdyby nebylo snů, dostali byste práci, která vás baví, přítele nebo přítelkyni, manžela, děti?
Proč se vzdát snů, když je to mnohdy jediný útěk od reality, místo, kde nic není nemožné, místo, kde se každý chová a dělá to, co chcete jen vy. Svět a život vůbec je taková továrna na sny. Člověk pořád po něčem prahne, pořád něco chce. A to, že se vám nějaký sen splní, není to ta nejkrásnější věc na světě? Mít sen znamená mít za co bojovat a mít pro co žít. Tak proč se sny zkončit?
Věda, technika, všechno jde dopředu. Proč by se malé holčičce, která stála za oknem s kakaem v ruce a s copánky na hlavě, a sledovala padající hvězdu a přála si vidět Zemi z nehorázné dálky, nemohl takový sen splnit? Kam nás život zavede? Můžete být účetní a za tři roky zjistíte, že jste se dostali někam, na nějaké místo, na které jste už ani nedoufali, že uvidíte. Můžete být čím chcete. Ne tím, co vystudujete nebo tím, na co jediné si myslíte, že máte.
Snů se nevzdám a neskončím s nimi, protože mě ženou dál. Snila jsem o tom, že alespoň jednou opustím ČR a podívám se někam jinam. Myslela jsem, že se mi to nepodaří, protože upřímě a narovinu, nejsem z nejbohatší rodiny, vlastně jsem docela chudá. A ejhle, najednou jsem stála u moře a smála jsem se a brečela zároveň, máchala jsem se v těch vlnách a sbírala mušle a pořád jsem nemohla uvěřit tomu, jak neuvěřitelně obrovský to moře je. Znala jsem ho jen z televize. A to byla ta chvíle, kdy jsem skončila s tím pesimismem a začala jsem doopravdy věřit, že sny se plní. Stačí pro to něco udělat.