Květen 2016

Ten typ co uteče z vlastní svatby

16. května 2016 v 20:01
Tak jsem dneska celý den ležela v posteli a myslela jsem na někoho jiného. ZASE.
Copak je správný tohle cítit k někomu, i když jsem zadaná? Je správný nedokázat se s tim svým rozejít, protože ani to prostě nejde?

Jak mám najít rovnováhu mezi tím, co je správný a tím, co chci, po čem prostě toužím.

Dívala jsem se znovu na maturiní video. Ten chlap měl oči jenom pro mě. I přesto, že tam byla i jeho přítelkyně. Dostali jsme se do nějakého kruhu, ze kterého nemůžeme ani jeden najít cestu zpět. A jak tohle zkončí, to ví jen sám pánbu.
Dívala jsem se na to video, jak mě držel za ruku, a jak všechno okolo bylo temný. Jen my dva. No matter, že tam oba s někým jsme. Nikdy jsme se ani nepolíbili, nicméně ten pohled z očí do očí je možná o to intenzivnější. Nejspíš jsem ten typ, kterej si prostě nechá toho chlapa utéct. Ten typ, kterej by v romantický komedii brečel před svojí svatbou, měl nádherný šaty, všechno bylo pompézní, a pak, dvacet minut před obřadem, se v hotelu objevil on a odvedl mě pryč, protože se načekal už dost dlouho.

Je to smutný, když uvážíte, že počas toho, co jsem psala tento kratičký článek, na mě můj přítel čekal dole.