Červen 2016

Slither

28. června 2016 v 21:06
Znáte tu hru? Je to taková zábavnější obnova starého Nokia hada :)


O tom, jak jsme byli ve Vagonu

28. června 2016 v 17:29
Kamarádi měli další koncert a tak jsme je šly podpořit do klubu, kde hráli. Fajnová atmosféra. Hrály tam tři kapely. Ta první odešla hned jak dohrála. Ta druhá byla pecková, byli to nějací kluci z konzervatoře. Fakt nářez, řekla bych mladší ACDC :) Jela mi husí kůže když ten kluk zpíval.

Každopádně, po půlnoci nás z klubu vyhodili, ať si jdem pít jinam. Tak jsme se dohadovali, kam ještě pujdem, kluci furt že do Biatlonu. Ale nám holkám se moc nechtělo. Navíc, náš řidíč pil a my byly dohodnutý s kamarádkou, že pojedeme posledním vlakem v jednu domů. To jsme nějak nestihly, takže jsme měli před sebou další krásný 4 hodiny v Praze. No, zpěvák z druhý kapely šel k našemu stolu, jestli nechceme jít někam s nima. Jeho holka pořád kecala něco o tom, že půjdem všichni na Scénu. Že je to tam fajn, střecha nad hlavou, pohodový lidičky, klavír a ták. Že si koupíme po cestě nějaký flašky. No prostě, podle popisu to vypadalo jako nějakej podomácku udělanej klub její kámošky. Tak jsme si koupili flašky a šli jsme všichni za ní. Jen jsem se otočila a viděla jsem, že naše 8členná skupinka se rozrostla o dalších asi 25 lidí. Úplně cizích lidí. Neznali jsme je.


Jaké byloo překvapení, když jsem došli na místo určení. Ona Scéna byl totiž areál Národního divadla. A lidí tam bylo tak padesát. Tak jsme si tam tak posedali, povídali jsme si. Kluci se rozhodli, že jelikož je nenechali v klubu zahrát přídavek, jejich nejlepší písničku, tak že si prostě vytáhnout kytaru a budou hrát tam. Asi tak ve dvě hodiny ráno. A tak hráli, lidi zpívali, pak hráli další a další. A vytvočila se tak příjemná atmosféra, jako by se všichni znali. Bylo to moc příjemný, jako sedět u táboráku, ale víc uvolňující.

U poslední písničky na nás přišli policajti. Ten kluk, co zrovna drnkal na kytaru a zpíval, je sice viděl, ale hodlal písničku dohrát do konce (policajti si ho o poslechli a trošku se vlnili do rytmu). Pak tedy zasáhli a že prý pokuta 5 tisíc na osobu na místě nebo ať vypadnem. Tak jsme vypadli. Na náplavku. Cestou se hrálo a zpívalo dál a na náplavce už hrály obě kapely pospolu. A my tam seděli u vody, v jedný řadě, 20 lidí, který se neznali. A posluchali jsme písničky, zpívali, kouřili cigarety a pili pivo z plastový flašky. Domů jsme jeli ve 4:17 prvním vlakem a dorazili jsme asi v 6, protože to byl debilní courák, kterej dokázal udělat z půlhodinový cesty hodinu a třičtvrtě. Byl to ale jeden z nejkrásnějších večerů s kamarádama, na kterej budu určitě na starý kolena vzpomínat a vyprávět ho vnoučatům.



To je přesně to, co říkám. Život se žije pro tyhle okamžiky, kdy se cítíte opravdu naživu a šťastní. Né pro peníze.

When I was seven years old...

28. června 2016 v 17:04
Právě jsem viděla jednu z nejnechutnějších věcí, co v životě vidět jde. Nevím jestli jsem víc znechucená nebo smutná, že nemám jak pomoct.

Kdysi jsme s kamarádkou chodily na chatroulette.com. Jen tak, dvě puberťačky prostě byly odvařený z toho, že si tam můžou pokecat s hezkýma klukama ze Španělska, občas jsme tam zahlídli (polo)nahý chlapy, a co vám budu povídat, holky v tomhle věku, navíc v tý době ještě panny...

Tak jsem si řekla, že se podívám, jak to tam vypadá teď. A asi tak před pěti minutama jsem viděla asi tak sedmiletou holčičku, nahou, jak tam kouří nějakýmu vietnamcovi. Vážně se mi udělalo špatně. Chtěla jsem na tu holčičku zařvat, ať utíká pryč, ať maže co to jde a už se nevrací. Neměla jsem mikrofon. Tak jsem alespoň pohrozila že znám ip adresu a že zavolám policii. Já vím, blbost, ip nepoznám ani kdyby ho měl napsané na čele a ani netuším, jestli se podle toho dá zjistit adresa, byl to prostě jenom zoufalej pokus. Cool, napsal mi, let´s do it. A vysmál se mi. Hledala jsem nějaký tlačítko NAHLÁSIT, ale ani to jsem nenašla. Zoufale jsem chat zase vypnula a teď tu sedím, konsternovaná a přemýšlím, co v takových situacích lidi jako já vlastně mají - můžou dělat.




A přešel mě hlad. Jediný co teď můžu udělat je zapálit si na to cigaretu a pokusit se vytěsnit si ten obrázek z hlavy.

Zachránit vztah

25. června 2016 v 12:08
Jo. Nikdy jsem nechtěla být jedna z těch, který říkaj: jo, snažím se to mezi námi zachránit, ale zatím to moc nejde.
Nechtěla jsem být jedna z těch husiček, co se můžou přetrhnout a dělají ze sebe otroka aby potěšily svýho miláčka. A přesto jsem jí byla a to je nejspíš ta zásadní chyba.

Včera jsem udělala kanapky, nakoupila různý dobrůtky, víno, zapálila jsem svíčky, rozžla maličké žárovičky, uklidila jsem a dělala jsem, jak je všechno v pořádku. Zase. A jo, byl to fajn večer, ale stejně, myslím že radši bych ho strávila s mamkou, se ségrama, nebo s kamarádama někde venku. Alespoň bych se nemusela tak přetvařovat. Ať se i on snaží jak chce, to jakej je, to nezmění. Nezmění se to, že je v posteli sobec, nezmění se to že se ráno budim jak mě štípe do nosu pach jeho potu, kterej se vpíjí do peřin, polštářů a do postele. Nezmění se ten vztek, kdy to všechno musim každou chvíli prát jen kvůli němu a on se přitom směje když se ho zeptám jestli by mi náhodou nechtěl pomoct a on odpoví že to stejně jen hodim do pračky přeci. To, že mám na pračce nejkratší program 90 minut ho nezajímá. A to povlečení a cejchy se svlíknou samy a vyperou samy a pak se usušej a zase se samy hezky navlečou na příslušné přikrývky a polštáře. Postel se sama odšoupne ode zdi, abych ji mohla povlíknout. Jo, praní těch smradlavejch peřin je strašná sranda.

Nezmění se to, že je dneska ve městě akce, na kterou jsem každý rok chodila, ještě předtím než jsme se dali dohromady, a od tý doby co jsme spolu tak tam nevlezu už jen proto, že když tam pak někoho potkám a ten dotyčnej se mě zeptá na to kde mám toho svýho, tak budu muset říct nevim, někde tady je, s klukama. On mi neřekne ať jdu s nima. On by nešel jenom se mnou. On totiž strašně nesnáší cizí lidi a hodně lidí a to jak se musí mačkat mezi hodně lidma. Teda, pokud tam není s klukama, to mu pak nevadí ani Votvírák, že?



Chci říct, je jedno jak moc se snaží. Myslím, že je to předem prohraný boj a že se tady snažím přesvědčit sama sebe o něčem, co už není. Ta ztráta člověka při rozchodu mě ale dost děsí. Co budu dělat, to tedy nevím.

Co mi dala škola

24. června 2016 v 16:18






Jak někteří víte, můj první výběr školy nebyl zrovna šťastný. Dost jsem se tam trápila jak s učením, tak i se spolužákama a učitelema.

Potom jsem přešla jinam. Zaměření té druhé školy bylo jen trochu odlišné než na té první, a přesto: najednou se stal zázrak. Učila jsem se ráda, ráda jsem ráno vstávala a těšila se tam. Tahle škola mi dala nejenom maturitní vysvědčení, certifikát z kurzu angličtiny v Anglii, ale i kamarády troufám si říct na celý život. Tohle léto je pro mě ve všem úplně jiné než ty předchozí.

Nemám peníze, brigádu jsem zkončila už před několika měsíci kvůli učení. Nemám to teď zrovna růžový se svým přítelem. A přesto: poprvné jsem poznala jaké to je mít opravdové kamarády. Takové, kterým se můžete se vším svěřit, takové, kterým se můžete vybrečet na rameni a nestydět se za to, takové kamarády, že když vám jeden z nich odletí na dovolenou na jiný kontinent, opravdu se vám stýská a říkáte si, jestli je v pořádku a jestli si užívá. Takový kamarády, že když brečí oni, brečíte taky, už jen proto, že vidíte, že jsou smutní a vám je to líto.

Tohle léto je úžasný jen díky nim, protože mi dávají pocit, že nežiju bezdůvodně, že mě potřebují a že když je potřebuju já, jsou tu pro mě a přijedou si pro mě, kdybych zavolala třeba ve dvě hodiny ráno.

Takže tahle škola mi dala mnohem víc, než jen vzdělání.
Dala mi kamarády a život, o jakým jsem snila.

Jak (ne) žít svůj život

22. června 2016 v 20:19
  1. Každý den se dívejte na seriály v angličtině a ospravedlňujte to tím, že se tak učíte jazyk
  2. Víc jak 6 měsíců se nesejděte s kamarádem, protože máte maturitu a chcete se učit
  3. Místo abyste se učili na maturitu, koukejte se na seriály v angličtině (abyste si zlepšili mluvu kvůluu zkoušce) a dívejte se na Soudkyni Barbaru, abyste mohli u zkoušky z práva improvizovat
  4. Držte celé roky buďto nesmyslné diety a nebo se nehorázně přejídejte
  5. Přestaňte kouřit kvůli svýmu klukovi výměnou za to, že on přestane denodeně kouřit trávu a pak sledujte, jak vám do očí lže a kouří jí dál
  6. Začněte na truc znova kouřit a omluvte se mu za to
  7. Zamilujte se do spolužáka, který miluje vás. A buďte u toho zadané.
  8. Buďte zamilované přes dva roky. Myslete jen na něj.
  9. Přemýšlejte nad tím, že se rozejdete se svým klukem se kterým chodíte skoro 4 roky kvůli někomu jinému
  10. Zjistěte, že ten kreténskej spolužák neuháněl jen vás, ale i vaší kamarádku. Řekněte si to s tou kamarádkou až když už je skoro pozdě.
  11. Spěte se svým klukem, i když se vám to nelíbí a u sexu myslíte na to, podle jakýho systému jsou seřazeny knížky v místní knihovně.
  12. Čumte apaticky z okna, kuřte cigáro, pijte skleničku vína za druhou a myslete na to, co jste udělaly špatně, že vás život někdy takhle jebe a snažte si dodat odvahu to změnit.
  13. Vyvolejte hádku s přítelem, abyste se s ním mohli rozejít a pak dostaňtě strach z toho, že se on rozejde s vámi a vztah zkončí. Omluvte se mu a jděte zdeptaná v deset večer dělat večeři.
  14. Vyvarujte se mých chyb a myslete trochu na sebe.

Znič to co tě ničí

11. června 2016 v 1:46
Znič to co tě ničí a miluj to, co tě dělá šťastným.

Jak jednoduché.

Je to jako matematická rovnice.




Škoda, že jsem nikdy neuměla moc dobře počítat.


Party

10. června 2016 v 5:03
Jak někteří víte, nejsem člověk který zrovna vyhledává pařbičky a vymetá každou hospodu. No přesto jsem dneska dorazila domů... asi před dvaceti minutama?
Kdyby jen to. Šli jsme pěšky s kamarádama, který měli vyprovodit kámošku a pak i mě domů. Cesta přes dvacet kiláků, když jste tak tak vystřízlivěli, a ještě vás nehorázně bolí hlava z překouření a ještě máte asi tak trochu špatný svědomí z toho, co jste na tý párty vyváděli s někým, do koho jste už nějakou dobu tak nějak platonicky (asi) zamilovaný... Nebylo to nic zas tak špatnýho, jen mi dal pár polibků do vlasů, na spánek, bradu, čelo, propletl prsty s těmi mými a "zahříval" mi rukama paže, aby mi nebyla zima.

A já ani nevím, jestli mám morální kocovinu nebo ne. Co když se to ten můj dozví? Zase kdo by mu to ale řekl, žejo... A i kdyby, tak stejně uvěří mě, když řeknu, že se nic nestalo. Když mě vyprovázel domů, ptal se mě jestli má ten můj důvod na něho žárlit a snažil se mě donutit přiznat, že k němu něco cítím. Spíš se snažil donutit mě říct to nahlas. Neřekla jsem, ale stejně to bylo víceméně jasný. A ještě mě přemlouval, ať tam přespím. Musela jsem domů, měla jsem tam antikoncepci a tak, a i tu jsem si vzala asi tak o 6 hodin později. A upřímě řečeno, kdybych tam spala, neskončí to asi jenom u polibků do vlasů. Nevim jak se cítím, nevím jestli si to chvi zopakovat nebo zavolat příteli ať se vrátí z otvíráku a jde mě pomazlit. Nevim nic kromě toho, že je mi špatně od žaludku a tříská mě palice jak střep.