O tom, jak jsme byli ve Vagonu

28. června 2016 v 17:29
Kamarádi měli další koncert a tak jsme je šly podpořit do klubu, kde hráli. Fajnová atmosféra. Hrály tam tři kapely. Ta první odešla hned jak dohrála. Ta druhá byla pecková, byli to nějací kluci z konzervatoře. Fakt nářez, řekla bych mladší ACDC :) Jela mi husí kůže když ten kluk zpíval.

Každopádně, po půlnoci nás z klubu vyhodili, ať si jdem pít jinam. Tak jsme se dohadovali, kam ještě pujdem, kluci furt že do Biatlonu. Ale nám holkám se moc nechtělo. Navíc, náš řidíč pil a my byly dohodnutý s kamarádkou, že pojedeme posledním vlakem v jednu domů. To jsme nějak nestihly, takže jsme měli před sebou další krásný 4 hodiny v Praze. No, zpěvák z druhý kapely šel k našemu stolu, jestli nechceme jít někam s nima. Jeho holka pořád kecala něco o tom, že půjdem všichni na Scénu. Že je to tam fajn, střecha nad hlavou, pohodový lidičky, klavír a ták. Že si koupíme po cestě nějaký flašky. No prostě, podle popisu to vypadalo jako nějakej podomácku udělanej klub její kámošky. Tak jsme si koupili flašky a šli jsme všichni za ní. Jen jsem se otočila a viděla jsem, že naše 8členná skupinka se rozrostla o dalších asi 25 lidí. Úplně cizích lidí. Neznali jsme je.


Jaké byloo překvapení, když jsem došli na místo určení. Ona Scéna byl totiž areál Národního divadla. A lidí tam bylo tak padesát. Tak jsme si tam tak posedali, povídali jsme si. Kluci se rozhodli, že jelikož je nenechali v klubu zahrát přídavek, jejich nejlepší písničku, tak že si prostě vytáhnout kytaru a budou hrát tam. Asi tak ve dvě hodiny ráno. A tak hráli, lidi zpívali, pak hráli další a další. A vytvočila se tak příjemná atmosféra, jako by se všichni znali. Bylo to moc příjemný, jako sedět u táboráku, ale víc uvolňující.

U poslední písničky na nás přišli policajti. Ten kluk, co zrovna drnkal na kytaru a zpíval, je sice viděl, ale hodlal písničku dohrát do konce (policajti si ho o poslechli a trošku se vlnili do rytmu). Pak tedy zasáhli a že prý pokuta 5 tisíc na osobu na místě nebo ať vypadnem. Tak jsme vypadli. Na náplavku. Cestou se hrálo a zpívalo dál a na náplavce už hrály obě kapely pospolu. A my tam seděli u vody, v jedný řadě, 20 lidí, který se neznali. A posluchali jsme písničky, zpívali, kouřili cigarety a pili pivo z plastový flašky. Domů jsme jeli ve 4:17 prvním vlakem a dorazili jsme asi v 6, protože to byl debilní courák, kterej dokázal udělat z půlhodinový cesty hodinu a třičtvrtě. Byl to ale jeden z nejkrásnějších večerů s kamarádama, na kterej budu určitě na starý kolena vzpomínat a vyprávět ho vnoučatům.



To je přesně to, co říkám. Život se žije pro tyhle okamžiky, kdy se cítíte opravdu naživu a šťastní. Né pro peníze.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama