Zachránit vztah

25. června 2016 v 12:08
Jo. Nikdy jsem nechtěla být jedna z těch, který říkaj: jo, snažím se to mezi námi zachránit, ale zatím to moc nejde.
Nechtěla jsem být jedna z těch husiček, co se můžou přetrhnout a dělají ze sebe otroka aby potěšily svýho miláčka. A přesto jsem jí byla a to je nejspíš ta zásadní chyba.

Včera jsem udělala kanapky, nakoupila různý dobrůtky, víno, zapálila jsem svíčky, rozžla maličké žárovičky, uklidila jsem a dělala jsem, jak je všechno v pořádku. Zase. A jo, byl to fajn večer, ale stejně, myslím že radši bych ho strávila s mamkou, se ségrama, nebo s kamarádama někde venku. Alespoň bych se nemusela tak přetvařovat. Ať se i on snaží jak chce, to jakej je, to nezmění. Nezmění se to, že je v posteli sobec, nezmění se to že se ráno budim jak mě štípe do nosu pach jeho potu, kterej se vpíjí do peřin, polštářů a do postele. Nezmění se ten vztek, kdy to všechno musim každou chvíli prát jen kvůli němu a on se přitom směje když se ho zeptám jestli by mi náhodou nechtěl pomoct a on odpoví že to stejně jen hodim do pračky přeci. To, že mám na pračce nejkratší program 90 minut ho nezajímá. A to povlečení a cejchy se svlíknou samy a vyperou samy a pak se usušej a zase se samy hezky navlečou na příslušné přikrývky a polštáře. Postel se sama odšoupne ode zdi, abych ji mohla povlíknout. Jo, praní těch smradlavejch peřin je strašná sranda.

Nezmění se to, že je dneska ve městě akce, na kterou jsem každý rok chodila, ještě předtím než jsme se dali dohromady, a od tý doby co jsme spolu tak tam nevlezu už jen proto, že když tam pak někoho potkám a ten dotyčnej se mě zeptá na to kde mám toho svýho, tak budu muset říct nevim, někde tady je, s klukama. On mi neřekne ať jdu s nima. On by nešel jenom se mnou. On totiž strašně nesnáší cizí lidi a hodně lidí a to jak se musí mačkat mezi hodně lidma. Teda, pokud tam není s klukama, to mu pak nevadí ani Votvírák, že?



Chci říct, je jedno jak moc se snaží. Myslím, že je to předem prohraný boj a že se tady snažím přesvědčit sama sebe o něčem, co už není. Ta ztráta člověka při rozchodu mě ale dost děsí. Co budu dělat, to tedy nevím.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama