Červenec 2016

Travič

16. července 2016 v 12:48
Tak jsem projížděla blogy a našla jsem zmínku o kočičí kavárně v Brně. Automaticky jsem se podívala na Google, jestli a kde se dá najít něco takového v Prarze. Otevřela jsem záložku NAŠE KOČIČKY, pročítala jsem si, dívala se na fotky a najednou jsem narazila na jednu, která měla dva edity. První, že kočka je v útulku ve stálé péči veterináře a že se jakš takš zoatavuje a druhý, že už není mezi námi, protože podlehla na nemoc jater. Někdo tu kočku totiž otrávil.

To samé se děje v mém okolí. Ve městě, ve kterém bydlím, pobíhá nějaký kretén, kterého očividně baví házet na zem buřty s jedem na krysy, párky napíchané hřebíky. Psi to samozřejmě zhltnou ani neví jak, polknou to jak šišku a majitel neudělá nic. Můžete si mít psa na vodítku, pozorovat ho, ale jakmile něco zbystří, je prostě rychlejší než vy, kor když je tu prostě okolo těch paneláků neposekaná tráva. Ptám se, proč tohle sakra ty lidi dělají? Kdyby to zvíře nějak ubližovala, kdyby někomu třeba zakouslo dítě, ale tohle prostě nepochopím. Jak může být někdo tak zatraceně bezcitnej, že tohle udělá? Nebo z toho má srandu? Nevím. Každopádně jsem toho názoru, že jakmile je někdo s něčím takovým přistižen při činu, udělala bych mu to samé. Klidně bych mu osobně narvala do chřtánu jedem na krysy promočený buřt, a sledovala ho, jak v křečích a bolestech umírá. Že je to nehumání? Ono trávit psy a kočky, to je totiž taky nehumání. A myslím si, že kdyby se takovýhle trest zavedl, už by si hodně lidí sakra rozmyslelo, než něco takovýho udělá.

Nedávno jsem potkala jednu paní, co tady okolo někde bydlí. Venčila pejska, který měl krunýř okolo krku, vyholené břicho a skoro nemohl chodit. Ptala jsem se, co se mu stalo. Prý tu něco sežral a když si všimla, že je mu zle, vzala ho na veterinu a prý to bylo za pět dvanáct. Pejsek chodil dlouho na kapačky a teď už ho tu nevídám. Uklidňuju se tím, že se třeba míjíme nebo že se paní odstěhovala, ale co si budeme namlouvat, že?


Užitečné psí triky

16. července 2016 v 11:12
Našla jsem tohle video a chtěla bych se s vámi o něj podělit. Možná trošku inspirovat, co naučit pejska už od štěněcích let. Myslím, že spoustě z nás by se to hodilo :D


Mapa

14. července 2016 v 20:21


Znáte takový to jak si podvědomě člověk spojuje určité události s nějakými činnostmi, pachy, písničkami?

Já jo.

Už několikrát jsem tu psala o jistým klukovi, kterej mi tak zblbnul hlavu, o klukovi, do kterýho jsem se bezhlavě zamilovala, i když jsem byla zadaná a dva roky jsem se cítila bídně, mizerně, jako největší kráva a hyena pod sluncem. Ale žila jsem ve lži. Nemůžu si pustit svoje oblíbené písničky, u kterých jsem si vždycky zpívala a tančila, jen proto, že je mám spojené s ním. Na ty písničky jsme spolu tancovali na maturáku, na tyhle písničky mě držel za ruce a díval se mi do očí. Při těchto písničkách jsem na něj myslívala, když jsem je poslouchala doma 50x za sebou, jen abych si dokázala líp vybavit ty naše společný chvíle a to, co jsem cítila.

Cítila jsem to samé, jako k mému prvnímu klukovi. Takový rozjitření, zrychlený dýchaní, horkost a zimu zároveň, ale nejen to. Bylo tam něco víc, co nedokážu přesně pojmenovat, ale tak nějak jsem tušila, že se mi tím moje podvědomí snaží dát nějak najevo, že vztah s ním by dopadnul nejspíš stejně jako s tím prvním. Nedokážu to vysvětlit.
Bylo to, jako kdybych vždycky věděla, že se objeví. Najednou jsem ucítila uvnitř takové trhnutí a začala jsem se upravovat, kontrolovat si zuby a řasenku. A vždycky se chvilku po tom objevil. Prostě jsem cítila jeho přítomnost, ještě než se objevil. Přesně jako u toho prvního. A dopadlo to jak? Totálně mi rozvrátil vztah, spaní, pohled na svět a ovlivňoval mě víc, než jsem si byla schopná připustit. Nejspíš jen díky tomu pocitu hluboko uvnitř jsem s ním nezačala chodit. Prostě jsem to špatný z něj nějak cítila, i když jsem si to nechtěla moc připustit, protože jsem toužila po dokonalosti, s jakou se mi jevil. Hliboko uvnitř máme zafixovaný věci, vjemy, předtuchy a nejspíš se tomu dá říkat instinkt. Je fajn, že něco takovýho máme. Míň fajn je, že jsem s tímhle ztratila celý dva roky a mám hodně co napravovat.

Bez peněz není spravedlnosti

7. července 2016 v 20:09
Moje mamka se před 6 lety, když táta umřel, rozhodla prodat auto její tehdejší kamarádce, za babku. Protože ona řidičák neměla, hodlat si ho nedělala a její kamarádka auto potřebovala, protože bydlela v prdelákově a měla malé děti. Zdálo se to výhodné, že máma bude mít rychle peníze místo aby čekala měsíce než se auto prodá (a jestli vůbec) a kamarádka zase měla rychle velké, pohodlné auto a za levno. Jenomže kamarádka byla jen to té doby, než na ní auto převedla. Je sice fakt, že doplatili leasing, ale za vybavení auta včetně plynové bomby, která byla nová, v hodnotě 30 tisíc korun, zaplatili z dohodnutých 10 tisíc pouze 3.

Včera se mamka rozhodla, že jim napíše na facebooku. Dotyčná kamarádka, pojďmě jí říkat Anna (hezké, krátké jméno), ji ale nejdřív jen tvrdila, že vůbec neví o čem je řeč. Potom se prořekla. Potom slíbila že tedy zavolá večer, až přijde manžel z práce a domluví se. Nestalo se tak. Ráno jsem tedy z mámina účtu psala Anně na facebook já, jak se tedy domluvili a že pořád čekám na telefonu. Nic. Tak jsem jí řekla, že to vyřešíme soudně, načež mě obvinila ze stalkingu, vyhrožování, vydírání atakpodobně. Na to mi psal její syn, který mi začal vyhrožovat, že nás udá na policii hned zítra, jestli se nepřestaneme dožadovat těch peněz. Že si najme právníka za 10 000 na hodinu (existuje vůbec v ČR nějakej právník, kterej si bere tolik, není to jen v Americe?) a že si zaplatíme i soudní výlohy, že nás udá za stalking a pomluvu a tak dále a tak dále. Začal mi tam kopírovat paragrafy z občanského zákoníku, a začal k tomu vysvětlovat, čeho všeho se moje máma provinila. Ano, mlel úplně z cesty a vše naprosto očividně překrucoval a žádný soudce ani policajt by ho nebral vážně a pokud by šlo o mě, klidně bych do toho souzení se i šla, protože vím, že moje máma na ty peníze nárok má, o žádný stalking nešlo (poprvý po třech letech jí napsala - a pak já jejím jménem - že chce další splátku a když neodpovídala, dožadovala se vysvětlení, šlo ale pouze o několik zpráv na facebooku, které psala během včerejška a dnešního odpoledne a jednu zpávu na veřejnou zeď).

Ale k věci. Proč bez peněz není spravedlnosti? Napadlo mě to, když mi tu pes olizoval obličej, když viděl, jak jsem bez sebe vzteky a přišel se pomazlit. Jde o to, že i když na to má maminka nárok, ničeho se nedomůže, pokud nebude mít peníze na soudní výlohy a právníka, plus k tomu všemu ušlý peníze z práce, kterou potřebuje, aby mohla sama poctivě zaplatit svoje dluhy. To je paradox, co? A tak, protože vím, že i kdyby to vážně podali na policii, tak by se jim vysmáli, jsem se to radši rozhodla ukončit, vymazala jsem jí Annu z přátel, a rozhodla se už nikomu z její rodiny nikdy nic nenapsat ani pod jejím jménem, ani pod svým, protože je to rodina magorů a mám mámu moc ráda na to, abych se musela bát, že jí cestou z práce večer někdo ještě ublíží.

Zasranej právní řád v Český republice. Když si představíte, kolik lidí má asi stejný problém, jako moje maminka...

Najít práci

5. července 2016 v 18:12
Tak, moje volno je pryč a nastal čas najít si práci. A tak tu sedím, projíždím jobs, prace.cz a syndikát novinářů a říkám si, že si asi nikdy nenajdu práci, která by mě bavila. Chtěla jsem si najít alespoň nějakou stránku, kde si budu moct vypsat doučování angličtiny, přípravu na maturitu, lekce češtiny pro cizince a tak podobně, ale nejsem schopná takovou stránku ani najít. Chtěla jsem se podívat, jestli někde nehledejí sloupkaře nebo fejetonistu, ale takový práce jsou buďto neplacený a nebo asi neexistujou nebo nevim.

Našla jsem jednu zajímavou práci na 4 hodiny denně a docela dobře placenou na to, jak málo času bych tam strávila. Ale mám takovej pocit, že by mě stejně nevzali. Mám pocit, že stejně zkončim někde ve fabrice na výrobu krabic někde u pásu. Ne že by na tom byl něco špatnýho, tím jsem rozdodně nechtěla urazit lidi, kteří tohle dělají (moje sestra je prakticky jednou z nich) ale nedokážu prostě pracovat někde, kde mě to nebaví. A už dostávám další záchvaty panický hrůzy, že to nezvládnu, jako před maturitou.

A to jsem si říkala že jestli zvládnu didakťák z češtiny tak už všechno. Wow.


Rozdíl mezi mužem a ženou

2. července 2016 v 20:28
Není žádným tajemstvím, že dokonce ani dnes v 21. stolestí v demokratické republice muži dostávají za stejnou práci více peněz než ženy. Nevím proč, ale je to tak. Dejme tomu, je to tu tak nastavené a kdo chce, nenechá se odírat.

Není mi divné, že rodiče se vždycky víc báli o holky, které se v noci couraly, než o kluky, protože přiznejme si to, větší šanci ubránit se má chlap, že?

Divné je, když váš přítel kamarádí s bejvalým klukem holky, která mě před pár lety přebrala kluka. Divné je, že spolu chrápou ve stanu, pořádají společně párty. Ale to bych nějak vydejchala. Co nemůžu vydejchat je to, že ten můj tam dneska hodlá spát, pod jednou střechou s klukama a holkama, a já, jako holka, mám tohle zakázaný. Ne, nemůžu spát zejtra u kámoše, kterej pořádá párty, ne, nemůžu tam spát, i když on tam bude snad jedinej kluk... To je vážně fér. Je fér, že mu řeknu, že jestli může on, tak já taky a on mi řekne že to asi nepůjde. Ano. Jsem ve svém vztahu velice šťastná.