Srpen 2016

Plus a mínus rovná se (pokračovat/zkončit)

21. srpna 2016 v 21:52
Včera měl můj přítel mít poklidný večer doma u compu, s kamarádem si naplánovali, že budou celou noc hrát. Najednou změna plánu, jinej kamarád (pěknej čurák, co mlátí holky, mimochodem), odjíždí za několik měsíců do ciziny. Tak že mají rozlučku (záminka). Tak že jdou na tah.

Dobře, akceptuju to, že si chce vyrazit s klukama. Akceptuju, že někdy za čas je potřeba udělat si pánskou jízdu. Ale už neakceptuju to, že už 4 roky čekám, až mě někdy vezme s sebou, žádám ho o to a nic. Neakceptuju to, že mi tvrdí, že je celou dobu v jednom baru, ve kterém zavírají ve dvě ráno a přijde domů v 5. Neakceptuju, že mi lže, když tvrdí, že se pak courali venku s klukama, když vím, že celou noc lilo, že byl průtrž mračen, přestože ví, že vím, že jakmile spadne pár kapek, není ochotnej si dojít ani do krámu a to prosím s deštníkem. Neakceptuju ani to, že mi přijde, že jsem všechny ty roky víc nešťastná než šťastná. Ani to, že když chci někam jít já, je to velikej problém.

A z tohohle důvodu jsem se rozhodla, že udělám něco, co už delší dobu odkládám. Začnu si psát seznam. Stránku jsem rozdělila podélně napůl, nadepsala sloupečky plus a mínus a k dnešnímu datu jsem začala všechno zapisovat. Příští měsíc, tj 21. 9. se podívám, jestli převažují plusy nebo mínusy a podle toho se rozhodnu, jestli budu v tomhle vztahu pokračovat. Nashle.

Temný stránky webu

17. srpna 2016 v 17:22
Po pořečtení vašich komentářů jsem narazila na jeden koment, kde autor psal něco o dark webech a deep webech a podobně. Nevím jestli jsem tak hodně zaostalá, každopádně to pro mě byla novinka. Začala jsem si tedy hledat, co to vlastně tyhle weby jsou. Všechny za něco stojící popisy byly v angličtině a já byla moc zvědavá na to, abych byla ochotná něco tak dlouho louskat. Tak jsem se přesunula na youtube. Tam je lidí co se o tohle zajímají dost. Projela jsem si nejdřív základy a pak, jak postupně vyskakovaly doporučený videa, jsem koukala dál. Lidi, co si stáhli Tora streamovaly procházení se po těchto webech. No a já jsem koukala na další a na další... Nakonec jsem zaklapla noťas a šla jsem radši se psem na vzduch. Jako takový nechutnosti, co se tam dají najít, to je neuvěřitelný.

Podrobný návod, jak uvařit ženu, kde říznout, aby bylo maso křehčí, čím ji okořenit, jak dlouho se má vařit a jaký přílohy jsou k tomu nejlepší... Dále tam někdo našel redroom na způsob Survivle games, to už bylo trochu moc. Můžete si zakoupit za pár tisíc bitcoinů účast. Hra je pro 4 lidi, každý bude mučen, jen jeden přežije. Můžete koukat přes webkamery a když si trochu připlatíte, můžete dění mučení trochu ovládat. Chcete někomu useknou nohu? Pošli pár b navíc a my mu jí useknem. Krása, ne? Kdo by tohle nechtěl vidět. Bylo tam odpočítávání, kdy hra začne, a když si vezmu, že tohle video je starší a že ty lidi tam někde jsou nejspíš mučený pro zábavu jiných... Pokud to teda není fake. Což může být.


Nebo stránka s vyfocenýma miminkama (nebo natočenýma), který se narodily mrtvý. Jako přijde tohle někomu normální?

Věděla jsem, že někde na netu se dá tohle najít, ale nenapadlo by mě, že to půjde až takhle snadno, prakticky jen tím, že si stáhnete speciální prohlížeč, který je zdarma a běžně dostupnej. No, nechtěla bych bejt dítětem, který na to třeba taky narazí.



Než jsem tě poznala

17. srpna 2016 v 11:44 Recenze



Obvykle nemám ráda takovýhle typ filmů. Jako pustit si jednou za čas limonádově sladkou slaďárnu je určitě fajn, ale nemusela bych na to koukat pořád. Pak je tu taky ta věc s tím, že krásná chudá holka se zamiluje do krásnýho boháče, ale on je chromej. Nevím, filmů na tohle téma je dost a dost, a klidně to mohla být další odrhovačka. Přesto jsem na ten film do kina šla. A jsem ráda. Je to asi jeden z nejlepších filmů, jaký jsem viděla. Bylo to sice smutný, ale často jsme se tam i smála. Mám prostě ráda, když se mě film jaksi dotkne zevnitř, jestli rozumíte.

Takže jestli nevíte, na co zrovna jít do kina, tohle vřele doporučuju :)


Popis z čsfd:

Louise ví leccos. Ví, že se jí líbí práce v bistru, a ví, že možná nemiluje svého přítele Patricka. Zato neví nic o klasické hudbě, neví, že přijde o místo, a kdyby tušila, co ji čeká, asi by tomu stejně nevěřila. Will zase po dopravní nehodě ztratil chuť do života. Ví, čím byl kdysi a všechno se mu nyní zdá nepodstatné, a také přesně ví, jak s tím skoncovat. Zato neví, že Lou mu vtrhne do života jako náhlá bouře. A ani jeden z nich neví, že jeden druhého navzájem navždy změní.

Kamarádky až do smrti

16. srpna 2016 v 18:02
Moje nejlepší kamarádka mi už několik měsíců nezavolala. A když zavolala naposled, bylo to proto, že chtěla vypracovaný materiály k maturitě. Od tý doby nic.

Pak mi umřela moje nejmilovanější teta na světě. Celá zničená jsem jí volala a ona mi to ani nezvedla. Po chvíli teda volala zpátky, a když jsem jí ukníkaně řekla, kdo mi to umřel, moje kouzelná teta, neřekla mi na to nic než táhlý hmmmmm. Rozhovor trval asi minutu.

To jako vážně? Moje odjakživa nejlepší kamarádka a takhle zareaguje? Navíc, ani mi neřekla, že se dala zase dohromady s Vojtou, se kterým se rozešla už víc než před rokem a půl.

Naše kamarádství zaniklo prakticky vzato stejným datem, kdy jsem si zrušila facebook a odešla na jinou školu (školu vzdálenou 5 minut od té původní). Přestaly jsme si volat, psát, stýkat se, dokonce mi ani neodpověděla na Happy holiday o posledních Vánocích.

Najednou už nemám chuť s ní mluvit, nemám moc zájem o to, co dělá ani s kým se tahá. To, že si přeju, aby se měla fajn sice trvá, ale mrzí mě, jak to mezi náma dopadlo. Je to smutný když si vezmete, že s touhle holčinou jsme i ležely v porodnici jako miminka a od tý doby jsme byly nerozlučitelný, pořád spolu a za každou cenu jsme se podporovaly. Co se stalo se asi už nedozvím.