Po zhasnutí světel

3. října 2016 v 21:32
Zhasnu světla a jdu spát. Všude je tma a ticho. Jelikož jsem žena, myšlenky se mi honí hlavou až do poslední chvíle, než mozek rezignuje a přepne do sleep režimu. Honí se mi hlavou myšlenky hezké a příjemné, ale vkrádají se tam i ty blbé. Ty, co mě trápí, rozčilují, způsobují pocit nejistoty nebo podrážděnosti. Ale jakmile usnu, dostanu se do úplně jiného světa, do světa snů. Z 99 procent snění nevím, že se mi zdá sen a myslím si, žeje to realita. Na dnešek se mi třeba zdálo, že jsem se nějak dostala do Sýrie do toho fakt válečnýho území, kde bouchají bomby a nášlapný miny. Kolem mě chodili chlapi se samopalem, kulometem... nejsem odborník přes zbraně. Byly to prostě obrovský dlouhý bouchačky, který si museli opřít přes rameno. Měla jsem neuvěřitelnej strach a nevěděla jsem, jak se dostat do auta, aniž by si mě někdo všiml. Tak jsem prostě nasadila sebevědomej pohled a přišla jsem si jak nějaká jejich šéfka. Na malou chviličku jsem se viděla shora, měla jsem vysoký kožený kozačky na podpatku, koženou sukni, koženou bundu a červený tričko. Když jsem míjela pár z nich, jeden co tam stál na mě houknul něco jako že jestli jdu za šéfem, tak že tam ještě není. A řekl to s ohromným respektem, nevím proč. A já jen důležitě kývla hlavou, dál jsem si kráčela cestou k autu. A když jsem k němu došla, zjistila jsem že je celý rozstřílený. Začaly zase bouchat bomby a já utíkala pryč. Po chvilce jsem doběhla do nějaký chaloupky, normální roubenky, ve který byl milej, starej človíček stejný národnosti jako já a schoval mě a další dva lidi (?) u sebe. Staral se o nás celou dobu, než opravil to auto a pak nás odvezl ze Sýrie na letiště. Probudila jsem se, když jsem nastupovala do letadla.


Znáte ten blaženej pocit ráno, těsně po probuzení, když zapomene na všechny starosti a myslíte prostě jen na ty sny, co se vám zdály? Někdy to trvá i několik minut, než zjistíte, že jste zpátky v realitě, kde jste švorc, nemáte co na sebe a ségra se s váma nebaví.

To jsou asi ty nejblaženejší pocity z celýho dne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 regcain regcain | Web | 3. října 2016 v 21:58 | Reagovat

Jj. Taky mi je nejlíp ve snu. Když je ten sen moc hezký a reálný, jsem pak smutná že jsem e vzbudila a zjistila jsem, že to není pravda, jen sen
Jednou se mi zdálo ze neomezeně nakupuju spostu krásných věcí 😃

2 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 3. října 2016 v 21:59 | Reagovat

Nádhera

3 Ortie Ortie | Web | 3. října 2016 v 21:59 | Reagovat

Krásně napsaný článek. Krajina snů je opravdu zajimava a občas přemýšlím zda se to neděje doopravdy v nějaké jiné dimenzi.

4 furahayamaisha furahayamaisha | E-mail | Web | 3. října 2016 v 22:03 | Reagovat

"Byl to jen sen." S takovou myšlenkou se budím často. V podobě noční můry se mi totiž občas vrací vzpomínky... Na Bataclan a na to, jak "lidi" z islámskýho států bezdůvodně zabíjí lidi přímo předemnou.

5 womm womm | E-mail | Web | 3. října 2016 v 23:35 | Reagovat

Tak takéto uletené sny už nemávam, ale nejak mi nevadili. Ja som mal potom vždy povit, že som si v noci pozrel skvelý film. :-P

6 Cecílie Cecílie | Web | 11. října 2016 v 7:58 | Reagovat

Pěkné zamyšlení a hezky napsáno.

7 Baryn Baryn | Web | 11. října 2016 v 9:04 | Reagovat

To musel být docela stresující sen. O válce se mi nezdálo už hodně dlouho, když nepočítám válku mezi kouzelníky, neboť tu tak nějak prožívám neustále vzhledem k tomu, že jsem se ještě neodpoutala od Pottera :D
Jsou sny, u kterých jsem vážně ráda, že byly jen sny. Ale jednou jsem měla hrozně milý sen, takový fajn a pohodový, který mi přišel reálnější než cokoliv jiného, a pak jsem se vzbudila a ještě asi pět minut jsem si nebyla jistá, jestli je to pravda nebo ne. A byla jsem pak hrozně smutná, když jsem zjistila, že ne. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama