Prosinec 2016

Ohlédnutí za rokem 2016

30. prosince 2016 v 23:14
Píšu poslední článek tohoto roku. Jelikož je jedenáct večer a já teď před chvílí přišla z práce dosti vyčerpaná, je možný, že se tu najde pár gramatických/stylistických chyb nebo nonsensů. Ale to ke mě a mojí přelétavé mysli zkrátka patří (ať už jsem unavená nebo ne).

Zítra ráno brzo vstávám a jedu si další 14ti hodinovou šichtu, a tak se tu nebudu rozepisovat moc dlouho.
Přesto.
Co se letos dělo?

  1. Odmaturovala jsem
  2. Našla jsem si práci
  3. Urovnala vztahy s přítelem, s mamkou a postupně s několika dalšími odšumělými přáteli
  4. Jako každej rok jsem se pohádala se ségrou a nemluvila s ní od září do půlky listopadu :D
  5. Přestala jsem brát antikoncepci
  6. Přestali jsme si dávat pozor při sexu
  7. Začala jsem si život víc užívat
  8. Našla jsem zase sama sebe
  9. Oslavila jsem Vánoce (doopravdy i s vánočním stromečkem)
  10. Čekám až přijde na svět moje malá neteřinka

Celkově? Tenhle rok byl dost velkej záhul. Byl to mazec a jsem unavená, ale svým způsobem i tak nějake zvláštně fresh. Nevím jak to popsat, nestačí mi na to slova, co máme v našem malým českým slovníku. Všechno co se letos událo byla dřina, ale tak nějak se to všechno povedlo, teda až na to že jsem nenašla práci jakou bych si zrovna asi přála.

A předsevzetí do novýho roku? To u mě nefrčí. Je to u mě tak, že si průběhem roku nastavuji různé cíle a úkoly na zlepšení sama sebe a svého okolí, takže něco takovýho můžete čekat dýl, a stoprocentně to bude rozkouskovaný do více článků, protože jak už jsem říkala, moje mysl je velmi přelétavá a nevydrží u jedný věci moc dlouho přemýšlet.

A tímto bych mimochodem ráda popřála všem, který sem zabrousej, šťastnej novej rok, málo bolestivou kocovimu a spoustu úspěchů do budoucna. Hlavně ale zdraví, protože to je na světě fakt nejdůležitější. To ostatní můžete přece jenom nechat koňovi - ten má větší hlavu než vy. Cokoliv řešíte a cokoliv vás se.re, vždycky to nějak dopadne a navíc ještě většinou úplně jinak, než čekáte. A to je na životě přece hrozně fajn, nemyslíte? Taky se těšíte na to, co vás potká ten další rok a ten další a ten další?

Já hrozně hrozně moc. Vždycky se stane něco, co bych nečekala. Život je holt plný překvapení. Tak se mějte fajn.

Vaše bonneris


Služky

14. prosince 2016 v 20:13
Představte si situaci.

Jste mladá dvacítka, co je těsně po škole. Po drahý škole, kterou si sama při studiu platila. Po dost dobrý škole.
A bez řidičáku a jasný vize, co vlastně chce dělat. A pak se jí namanula práce v trafice. Pozici jí nabídla mámina kamarádka. A tak ta holka šla.

Každý má v sobě zvíře. Doufám

14. prosince 2016 v 7:08
Každý (doufám) má v sobě kus zvířete.
Nevěřite? Tak se zamyslete. Jak se cítíte při sexu? Přece když je to dobrý, automaticky přepneme na jakýsi zvířecí, přírodní pud, neuvažujeme racionálně a jen chceme víc. Osobně v sobě trochu to zvíře cítím. Když už máte černo před očima a existujete jen vy a partner(ka) a šíleností už nevíte coby, občas křičíte jen abyste neexplodovali, mlatíte hlavou o pelest postele a nebo škrábete, koušete...

Nebo.

Když přijde malér. Když se zraníte vy nebo někdo v okolí. Když vidíte že hoří. Mozek se přepne a jednáte racionálně, navalí se do vás hromada adrenalinu a najednou na emoce není čas. Prostě řešíte situaci jak nejlíp dovedete. Jakýsi pud sebezáchovy, přežití - je jedno jak to nazvete. A až teprve potom, co to vyřešíte přijdou emoce. Nebo dejme tomu, cítíte se ve stresu, pod tlakem, smutní, vystrašení, ale přece se v prvé řadě nezačnete topit v emocích, tolik se na to nezaměřujete a primární je přeci vyřešení akutní situace.

Nebo se pletu?

Protože jestli to nemáte tak jak popisuju, nedovedu si představit, jak bych zvládala nenaplnění po sexuální stránce nebo strach ze zvládnutí krizové situace.

Příklad: v pět hodin ráno mi zvonil budík, vstávala jsem do školy. Vytáhla jsem mobil z nabíječky, vstala jsem a co vidím - ze zásuvky plamen. Ze zásuvky - prodlužky - co ležela na velice, velice velice velice hořlavém koberci. Ani jsem nepřemýšlela a letěla jsem k pojistkám, abych je vypnula. A pak teprve jsem si řekla: doprdele, to mohl bejt průser. Předtím jsem nad tím vůbec nepřemýšlela, prostě jsem jednala.

Myslím si, že ta zvířecí stránka v nás dodává našemu životu šťávu a notnou dávku odvahu, bezpečí a odvahy.


Vánoční nálada

13. prosince 2016 v 23:35 Kecavníček
Poprvné po těch sedmi letech, co umřel táta, jsem dostala fakt nějakou vánoční náladu a trochu jsem to tu vyzdobila. Udělala jsem svícen a dokonce jsem i vyrobila svíčku, kterou jsem tam zapíchla. Nic zvláštního? Možná.

Vánoce pro mě od pradávna byly nejkrásnější dobou v roce. S radostí jsem pekla cukroví a zdobila stromeček. S radostí jsem se vztekala při rozmotávání žároviček a při vyndávání borovicových jehliček z paty. Ale to všechno ještě když žil tatínek. Potom, co odešel, už to nestálo za nic. Dokonce jsme tu už ani nezdobily stromeček. Když už, tak jsme tu pověsily tři koule na větev, aby se neřeklo. Ale všechno to bylo pořád tak zatraceně smutný.

Tak nějak si ale říkám, že když to bývalo kdysi tak strašně fajn, tak to, že jeden z nejdůležitějších lidiček na světě už není mezi náma, tak to neznamená, že přestanu slavit. Když jsem to tu vyzdobila, mám najednou trošku smíšený pocity. Už mi ale nepřipadá špatný a zbytečný slavit tyhle svátky, když tu táta není. Máme malýho Honzíka, kterej přece musí mít stejně kouzelný vánoce, jako jsem je měla já o obě moje ségry, když jsme byly malý.

Žijeme přeci dál, ne?


Milovat každý den více

9. prosince 2016 v 19:38


Někdy nechápu, jak je možné aby lidské srdce dokázalo vydat tolik citu a lásky a přitom nepuklo.
Někdy nechápu, jak je možné, že mi absolutně a bezmezně důvěřuješ, i když všechno hraje proti mně samé.
Někdy nechápu, jak je možné, že ta láska se stupňuje každou minutou, hodinou, dnem, každým rokem.

13 důvodů, proč nemít facebook

7. prosince 2016 v 20:51
Před třemi lety jsem si zrušila facebook. Nemám tudíž ani to, ani instagram, ask ani nic podobnýho (ani nevím, co všechno je) a musím říct, že to ovlivnilo mě i náš vztah s přítelem (ten si ho zrušil nedlouho potom, co jsem to udělala já.)


Školení nováčků, epizoda 2

6. prosince 2016 v 18:56
Tak, pokud jste nečetli předchozí článek, přerušte čtení tohoto a vraťte se o kousek níž, abyste byli v obraze. Navazuju.

Jakmile jsem dopsala včera první článek, šla jsem do sprchy a než jsem vylezla, už jsem slyšela toho týpka co u nás přespal - Pavel, mimochodem - jak si povídá s Pipinou. Tak nějak jsem počítala s tim, že až přijde, budu už zahrabaná pod peřinou, a bude to o tom podívat se na něco v telce a nebo si dát z minibaru ještě pivko. V posteli jsme teda byli tři, Pavel si lehl mezi nás. Ta Pipina byla tak opilá, že usnula prakticky hned. Televizi nám zakázala si pustit, rozsvítit jsme si nemohli a museli jsme být absolutně potichu, nesměli jsme si otevřít okno, i když tu bylo vedro na padnutí. Venku je mínus deset stupňů a jelikož ona vypadla poprvý za ty dva dny sama beze mě někam do háje, jsem tu sama a konečně větrám. A sedim přímo u okna, který mám otevřený už přes hodinu a půl a teprve teď mi přijde, že je tu maličko chladnějc. Po hodině a půl a při mínus desíti stupních. Dovedete si představit, jak velký tu bylo horko a dusno?

Zpátky k večeru. Jakmile usnula, potichu jsme si povídali, jen tak. A že se nudíme. Oba jsme zadaní, jen pro pořádek, a on se ke mě začal tulit, objímat mě, hodil si nohu přese mně - takový to propletení - a vůbec mu nedošlo, že ho odstrkuju. A pak začal, jestli se nechci třeba aspoň pomazlit. Na mojí odpověď: ne, jsem zadaná a šťastně, díky nechci, mě přemlouval a argumentoval že co oči nevidí, srdce nebolí. Tak jsem se k němu otočila zády a fakt jsem se snažila usnout. On se ale opět přilísal a najednou, co necejtim. Něco mě tlačilo do zad. Byla jsem naprosto vytočená a při lehkých úpadcích do spánku jsem si chvilkama myslela, že je to můj kluk a že se ke mě mazlí a když jsem si uvědomila kde to jsem a kdo to je, byla jsem už nejen vytočená, ale i smutná a stýskalo se mi tak moc, že jsem už nemohla usnout. Strašila jsem do tří do rána, a pak jsem se rozhodla že si zajdu dát ven alespoň cigáro abych to rozdejchala. Dneska jsme se skoro vůbec nebavili, straní se mi. Ani jednou za mnou nepřišel na cigáro, při cestě do Billy radši zůstal čekat sám v trafice. Nevím jestli se stydí, nebo má uraženou ješitnost, každopádně dneska večer párty pokračuje. Právě se chystám odevzdat pipině klíče a jít za nima nahoru s lahvinkou vína. Děj se vůle boží, jsem ráda, že pak už toho chlapa víckrát neuvidim.

Školení nováčků

6. prosince 2016 v 0:06


Jelikož jsem v práci nováček, poslalo vedení mě a spoustu dalších na centrálu na školení. Sešla se tu vcelku dobrá parta. Jo, neříkám nic.

Ale.

Z mýho města, akorát z jiný pobočky, jela taky jedna nová. Jely jsme teda spolu. Měla mě vyzvednout dneska ráno na zastávce ve čvrt na osm - a přijela až ve třičtvrtě. Nezavolal, nenapsala, neodepsala. A tak jsem tam stála zmrzlá jak rampouch venku, místo abych počkala někde v kavárně v teple, protože jsem nevěděla, v kolik teda přijede a jestli vůbec, protože jí vlastně ani neznám. Nakonec tedy přijela a úspěšně jsme dorazily do cíle. Sešel se tu babinec - samý ženský od 30 výše. Včetně tý slepice. Pokoj máme spolu. A máme spolu i postel, vážení. Budu dneska spát s ní, v posteli. Já, kterážto není schopná přespat ani u kamarádky.

Ale kromě ženských přijeli i dva chlapi. Taky se neznali. Prostě dorazli spolu, protože pracují kousek od sebe, stejně jako my dvě.
Padli jsme si do noty, koupili jsme si flašku a šli jsme k nim nahoru na pokoj (taky mají velkou postel dohromady). Pili jsme, a hráli hru na pravdu a podobný přiopilecký povídačky. A vyšlo na světlo, že jeden z nich je gay. A pak, že ten druhej měl s gayem jednu nepříjemnou zkušenost, že se ho prakticky někdo pokusil znásilnit, a jestli by nevadilo, kdyby ta co má spát se mnou spala v posteli s ním a on že by byl se mnou. Mě to bylo vcelku jedno, že bych spala v posteli s chlapem. Přítel se to dozvědět nemusí - není důvod mu to říkat, aby zbytečně plašil - ale ta pinda že ne. Já s ní teda taky nechtěla spát v jedný posteli a docela mi vyhovovalo, že to ten chlap takhle navrhnul. Jenže tý se to nelíbilo. A jak to nakonec dopadlo?

Tak, že tu sedim, čekám až se uvolní koupelna abych se mohla vysprchovat, protože mi jí ta slepice ihned obsadila a taky čekám, až přijde ten chlap - Pavel, a bude spát s náma oběma v posteli - mezi náma. Vážně se nemohla hecnout a říct že teda bude spát s tim druhým, i když si spolu rozumějí a povídají si a musí teda zabírat místo v posteli, i když jí tu nikdo nechce.

No, tak další kapitola našeho školení zítra, dámy a pánové. Sama jsem zvědavá, jak to nakonec ještě všechno bude. Právě mi přišla zpráva, jestli už může přijít, že je osprchovanej. Je mi dost líto toho druhýho kluka, musí si připadat hrozně. Byla bych na pokoji s ním, ale nemáme si absolutně co říct. Nebaví mě si s ním povídat.

Tak jo. Noc může začít.