Hněv pomine, nenávist v srdci zůstane

6. ledna 2017 v 21:29
Je to až smutný, že můj první článek roku bude orientovaný na něj. Na chlapa, kterej mě skoro zničil. Na chlapa, na kterýho nezapomenu nikdy, nikdy.

Byl to můj první kluk, první láska, první polibek a první objetí. Poprvý jsem se zamilovala a byla jsem v tom až po uši. Utíkala jsem kvůli němu z domova i ze školy. Málem mě přiměl s ním odejít nadobro někam do hajzlu. Byl to feťák a já to pěkně dlouhou dobu vůbec netušila. A když mi to tvrdili ostatní, nevěřila jsem jim. Jaká jsem byla hloupá koza jsem zjistila až postupem času.


Bral mě s sebou na předávky drog, o který jsem vlastně ani nevěděla. Vždycky šel jenom na cígo za kolegou z práce. Aspoň tak mi to říkal. A já to žrala, než jsem zjistila pravdu. Vždycky mě nechával v autě čekat. Vždycky to auto zamknul a přinutil mě zavřít okýnko a vystoupil sám do noci, do ulice bez lamp. Nikdy ale nezapomenu, jak mě vzal s sebou do města, aby šel zaplatit splátku jednomu týpkovi. Doteď nevím jistě, ale tak nějak jsem vytušila, že to byl jeho dealer. Zavřel mě v autě a byla hrozná zima. Venku byla tma a já si zula boty abych se mohla schoulit do klubíčka a přikrýt se jeho mikynou, kterou měl pohozenou na zadním sedadle. Jak jsem se s ní přikryla, zjistila jsem, že je celá od krve. Nevěřícně jsem zírala na tu skvrnu a klepala se zimou a strachem zároveň. Snažila jsem se dostat ven z auta a běžet za ním. Bála jsem se o něj. Ale auto bylo jako vždy zamknutý a já si mohla jenom srolovat okýnko a zaposlouchat se do ticha noci, jestli něco neuslyším. Ale bylo takový ticho, že by bylo slyšet spadnout špendlík. O to větší jsem měla strach, že se mu něco stalo. Procpala jsem se okýnkem ven a zrovna když jsem strčila ruku do auta abych okno aspoň přivřela, přišel a na jeho očích bylo vidět, že brečel a celej se klepal.
Týden na to mi oznámil, že musí odjet pryč, nebo mu podpálej barák. Málem jsem jela s ním. Nějakou dobu jsme byli ve spojení jen na facebooku. Nikdy mi neřekl, kam vlastně odjel. Každopádně se časem vrátil a já k němu. Pak jsme se rozcházeli a scházeli.
Pokaždý, když jsme se políbili, jsem se malinko pousmála a ani jsem to netušila, dokud mě na to neupozornil. Dokud mi neřekl, že nejkrásnější úsměv mám vždycky po polibku.
A tohle mi visí v hlavě už spoustu let. Myslím na tom při každém polibku, kterej prožiju, protože se vždycky usměju. Za to tě nenávidím. Za to, že tě mám pořád v hlavě i po tom všem a nedovolíš mi to vypnout.

Nakonec se nadobrou rozešel se mnou po tom, co mě znásilnili. Svěřila jsem se mu a on mě už nechtěl, protože jsem si o to určitě koledovala. To byl konec, alespoň na nějakou dobu. Následovalo další nahánění, hned po tom, co jsem začala chodít s oním arabským klučinou s nejčokoládovějšíma očima na světě, o kterém jsem už psala. A nastalo další rozcházení a scházení, až jsem pochopila, že už to s ním opravdu nikam dál nevede. Rozešli jsme se spolu v noci na nový rok, před několila lety. A od tý doby mě nárazově sleduje on, jeho kamarádi a lidi, co ho zásobovali. Časem jsem ho už přestala vídat, posílal jen kámoše, aby věděl co dělám, kde jsem.

Až do včerejška, kdy za mnou přišel do krámu. Osobně. Povídal si jako by nic, dělal překvapenýho že tam dělám, ačkoliv to jistě dávnou věděl, tím jsem si byla víc než jistá. Ještě teď se klepu.
Dnes jsem ho mimochodem viděla znovu, šel za mnou když jsem měla cestu k ségře. Všimla jsem si ho, jak tam stojí na konci ulice a kouká na mě. Když si všiml, že já si všimla, otočil se do protisměru a šel pryč.

Jak říkám, hněv pomine, ale nenávist a ta bolest je věčná.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 14:19 | Reagovat

Prosím, že to není reálný příběh?

2 bonneris bonneris | 12. ledna 2017 v 14:23 | Reagovat

[1]: Bohužel je.

3 Jana Jana | E-mail | Web | 12. ledna 2017 v 14:25 | Reagovat

[2]: jejda... to mne mrzí ... a nelíbí se mi to ... tak hodně síly a štěstí

4 bonneris bonneris | 12. ledna 2017 v 14:30 | Reagovat

[3]: Je to smutný, ale člověk si časem zvykne. I na to pronásledování. Svým způsobem ani to, co dělají, není trestný, protože pokaždý pošle někoho jinýho a choděj za mnou na místa, který jsou normálně přístupný. A až na jeden incident kdy mi dotyčný vyhrožoval se nikdy nic závratného neděje, prostě jen čumí.

A děkuji :)

5 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 13. ledna 2017 v 19:32 | Reagovat

svatá pravda

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama