Andulka nebo káně

23. června 2017 v 21:39 | bonneris
Upozorňuji, že tenhle článek je hodně něco jiného než to, o čem normálně píšu a jestli někoho pohoršuje téma sexu, nechť přestane číst.


I s malým kašpárkem jde hrát velké divadlo.
Jasně, v každém ženském plátku si tohle můžeme přečíst a neznám ženu nebo slečnu (kromě Samanthy ze Sexu ve městě) která by tohle ochotně v okolí nepapouškovala. Když někdo položí tuhle otázku mě, samozřejmě ji taky ochotně papouškuju, protože...

Ok. Protože i můj přítel ho má malýho.
Za svůj život jsem měla tři vážný vztahy: v prvním jsem já byla panna a on byl panic, tudíž nebylo nic a ani jsem ho nikdy neviděla úplně nahýho. Ten vztah o sexu tak nějak nebyl. Ve druhém vztahu jsem chodila s mladíkem afrického původu. I když tenhle vztah stál za starou bačkoru, musí se mu nechat, že byl vyvinutej. Hodně. Kdybych to měla k něčemu přirovnat, tak obvod byl třeba jako moje zápěstí. A tak není divu, že jsem dostala malinkatej šok, když jsem poprvý pracovala s "pinďou" svýho miláčka. Když jsem mu poprvý rozepla poklopec, doslova jsem hledala a když jsem si uvědomila, že tam už nic dalšího nenajdu, proběhlo mi hlavou: "to je jako všechno?"
Vážně, přísahám, že jsem ani nevěděla, jak se s malou evropskou velikostí pracuje.

smoke, delibal, and cagatay ulusoy image

Později mi došlo, že to není malá evropská velikost, ale pouze jeho malá velikost. Bylo mi šestnáct, jemu osmnáct. Tak nějak jsem si říkala, že je ještě ve vývinu a že mu ještě vyroste. To určitě. Uklidňovala jsem se s tím ještě donedávna, než mi došlo, že už je to dospělej chlap, od doby co jsem na tohle pomyslela poprvý už utekla řádka let a nezměnilo se absolutně nic. A tak nastal čas dospět a připustit si, že lepší už to prostě nebude.
Jenže je to těžký spokojit se s chováním andulky, když jste byly zvyklé chovat káně.

Nikdy jsem svýho miláčka nepodvedla. Ne že bych neměla příležitost, ale prostě jsem do něj zamilovaná tolik, že mi v tom bránila jakási neviditelná bariéra, a to včetně takovýho malýho (VELKÝHO) poblouznění - zamilování se - do ještě jednoho frajera, do kterýho jsem byla svým způsobem blázen, ale když přišlo na lámání chleba, stáhla jsem se s uvědoměním, že jediné, co dokážu je vzít ho za ruku. Nedokázala jsem ani políbit někoho jiného než je on, natož se s ním spustit.
Jenže jak jde čas, člověku to prostě chybí. Chybí mi to v sobě někoho - něco opravdu cítit, každou buňkou těla a uvědomovat si, co se děje a chtít víc a rozvášnit se do takovýho stavu, kdy rozlámete novou postel a je vám to fuk a prostě pokračujete. Chybí mi to, jak jsem si rozvášněná rvala vlasy a kousala se do rtů.

love, couple, and kiss image

Nechápejte mě špatně. Já toho svýho broučka opravdu miluju a za nic na světě bych ho nevyměnila, ale je rozdíl mezi láskou a tělesnou láskou. Začínám hlubove uvažovat nad tvrzením, že nemůžete od jednoho jedinýho člověka na světě čekat, že vám splní každou vaší potřebu. Začínám cítit potřebu omluvit se lidem, které jsem odsoudila za to, že někoho podvedli. Začínám to malinkato chápat. Můžete někoho milovat celým srdcem, ale člověk taky potřebuje milovat někoho tam dole. A to zas tak moc necítím. Já tam vlastně necítím nic. A jsem nevrlá už jenom z tý neustálý potřeby, která se neustále zvyšuje, roste s každým stykem, kdy není ukojená a já už vážně nevím, jak dlouho něco takového vydržím. Tohle se ani nedá spravit nějakou jinou polohou, kdy pronikne hlouběji, ani žádnou hračkou. Chci tu divočinu.
Nějakej tip na zázračnou proměnu z andulky na káně?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hrobárova Dcéra Hrobárova Dcéra | Web | 24. června 2017 v 10:49 | Reagovat

Kovové venušine guľôčky to napravia 😉 odporúčam

2 bonneris bonneris | 24. června 2017 v 16:18 | Reagovat

[1]: Právě že nenapraví :( Zkoušela jsem už asi všechno, včetně těch kuliček.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama