Cesta ke štěstí

13. června 2017 v 17:53 | bonneris
My lidé míváme ve zvyku až moc často věci odkládat: až bude víc peněz, až mě povýší, až dodělám školu, až děti odrostou, až splatíme půjčku... a tak dále. Určitě to sami znáte. Taky moc rádi používáme podmiňovací způsob: když vyhraju ve sportce, odjedu žít do Karibiku, když budu dobrá tak mě v práci třeba povýšej, když budu držet dietu tak snad zhubnu.
Takže pro úplnost: když vyhraju ve sportce superjackpot, tak bych odjela žít do Karibiku.
Taky si moc rádi stěžujeme na to, co nemáme: nemám moc peněz, nemám moc přátel, nemám chlapa/ženskou, nemám na sebe čas, nemám doprdele nic.
Takže ve finále, když si to pospojíte všechno dohromady, tak takto uvažující lidi jsou strašně negativní stvoření. Protože víte co? Když budete přemýšlet takhle, nikdy ničeho nedosáhnete a nikdy se nehnete z místa.



sad, mirror, and quote image


Přestaňte ve svým života používat slova jako až, kdyby, kéžby, přestaňte brečet a něco se sebou dělejte. Ještě to není tak dávno, co jsem seděla stočená do klubíčka v koutě a brečela, že nic nemám, že na nic nemám a že jsem vlastně úplná troska. Dělala jsem v trafice, neměla jsem absolutně žádnej čas pro sebe, na knížce jsem pracovala akorát v noci na úkor spánku a ráno jsem šla do práce jako zombík a říkala si: achjo, kdybych aspoň věděla, že mi tu knížku někdo vydá. Kdybych aspoň měla tu práci ráda nebo byla líp placená. Kdybych tak mohla odjet někam do zahraničí... A co mi v tom všem sakra bránilo? Představte si svůj život a každej váš problém jako matematickou rovnici. Žádnej příklad není neřešitelnej a už je jedno, jestli je tam jen jedna neznámá nebo jich tam je víc. Rozložte si příklad na víc částí a snažte se najít řešení tak, aby to tam zapadlo. Protože nějaký řešení tam vždycky zapadne. Vždycky.
A tak jsem se zamyslela a po dlouhý úvaze, ač jsem se snažila tohle vyvrtátit, jsem musela uznat, že je to pravda. Ale stejně jako u tý rovnice nemůžete čekat, že se vyřeší sama, nemůžete to čekat ani od svých snů a přání.
A já se podle toho začala chovat. Už neříkám: když mi někdo mojí knížku vydá, bude to fajn. Teď říkám: až tu knížku vydám, bude to fajn. Už neříkám: kdybych tak žila v zahraničí... Říkám až tam na jaře pojedeme. Protože vy jste přeci tvůrci svýho života, vy ho máte v rukách. Jenom vy a nikdo jiný.
Navíc, pokud vymítíte slova až a kdyby, úplně to změní vaše myšlení.

pink, glitter, and red image

Představím vám to na příkladu z mýho života, jo? S přítelem jsme furt řešili, že kdyby jsme jeli někam za hranice, bylo by to super, protože bychom si vydělali víc peněz a naučili se líp anglicky a dost bychom se osamostatnili. Jenomže jsme o tom pořád jenom plkali, a už je to pět let od doby, co jsme se o tom bavili poprvý a společně o tom fantazírovali. Jenomže nám do toho vždycky něco přišlo: jeho práce, moje škola, jeho rodiče, moje máma. Jenže pak mě napadla bombastická věc: když teď určím datum odjezdu do Holandska, není to nerealizovatelný. Není to fantasmagorie. Je to plán. A od týhle chvíle každý moje rozhodnutí souvisí s tímhle plánem. "Pojedeš s náma příští rok na Votvírák?" "Ne, to budu v Holandsku." Protože budu. Od týhle chvíle už to není jenom plkání a fantazie, už je to plánování cesty, organizace, hledání práce a vhodnýho ubytování. Navíc se tím krásně vyřešila další potíž, se kterou jsme si nevěděli rady: kdy si vzít hypotéku, kde bydlet. Najednou je plán takovej, že tam pobudeme asi tak rok, nejmíň, a až se vrátíme, půjdeme do podnájmu, než nám postaví barák. Bum. Vyřešeno. Jedním jediným rozhovorem, jedním jediným plánem se nám to krásně narýsovalo. Stejně jako s tou knížkou: už nepíšu do šuplíku, teď píšu abych to mohla konečně vydat. Protože si to zařídím já, sama, bez toho, aniž bych se měla někde někoho doprošovat. Je to plán, kterej mi nemůže nevyjít. Protože to bude něco stát a to že to vydám je fakt, začala jsem si na to šetřit. Určitou částku z výplaty na tohle prostě dávám stranou. Protože tohle je další z těch přání, co si můžete úplně v klidu splnit vy sami, protože to není nemožný. Jediný co je potřeba je o to opravdu stát. Protože jak se říká - když se chce, tak to jde.
A když to zvládli ostatní, zvládneme to i my, no ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Allex Allex | E-mail | Web | 20. června 2017 v 21:10 | Reagovat

Krásný článek, hrozně motivující! Díky! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama