I takový dny jsou...

31. srpna 2017 v 18:30 | Bonneris
Každý máme jednou za čas den blbec - znáte to: hned ráno zaspíte, pak se polijete kafem na bílou halenku a jakmile vyjdete ven, začne pršet a vy nemáte deštník. Určitě si vzpomenete, jak jste večer, když uleháte do postele, rádi, že je ten blbej den u konce a zítra máte šanci začít na novo.

Já včera padla o půl dvanácté do postele a byla jsem tak unavená, že mě dokonce musel přikrýt přítel. Měla jsem velice, velice zvláštní den. V práci jsem jela jednu objednávku za druhou, měla jsem už tak vymluvené hlasivky, že už jsem po chvíli jen tak seděle, zakutlaná na kancelářské židli a seděla jsem prakticky pod stolem. Už jsem nemohla mluvit. Chtěla jsem alespoň chvíli být jen tak v tichosti, ale sedl si vedle mě teamleader, že bude chvilku poslouchat, a tak jsem musela zase volat. A tak jsem vytočila další číslo, napřímila se - a ve chvíli, kdy se ozvalo "Haló?" jsem zjistila, že mi povolila podprda. Ucítila jsem náhlý pocit svobody a potom paniku, když jsem si uvědomila, že je to určitě vidět, protože byla dost široká na ramínkách a kolem obvodu - to protože když sedíte celej den za compem, fakt vás po chvíli nebude bavit když se vám budou kraječky zařezávat do podpaží. Otočila jsem se a popadla rolák, který jsem na sobě měla ráno, protože byla kosa, ačkoliv se tohle stalo odpoledne, kdy bylo asi 35 stupňů. Samo že jsem vypadala jak blázen, když jsem se tam snažila navlíknout do roláku, když se ze všech lilo. Ve chvíli, kdy jsem zjistila, že nemůžu svetr natáhnout přes hlavu kvůli sluchátkům, protože bych neslyšela zákazníka jsem propadla čirému zoufalství, seděla jsem u stolu se svetrem napůl na sobě a po chvíli se raději vzdala objednávky za tři kila, kterou jsem docela potřebovala, abych mohla přes celou místnost letět na záchod si tu podprdu zapnout. Nechápu to. Má zapínání na čtyři háčky. To mě naučí povalovat se v pracovní době...
Nicméně, zanedlouho jsem měla ende, před barákem čekala máma, že půjdeme na pivko.

Po cestě přes náměstí, kdy jsem procházela kolem jedné z laviček, se z ničeho nic zvedlo hejno vrabců, z nichž jeden do mě narazil a pak se mi zaseknul nožičkou v botě.



Myslím že je čas na přiznání - mám panickou hrůzu z berušek a ptáků - nesmějte se mi. Dovedete si představit, jak jsem vyšilovala, když proti mě přeletělo hejno a jeden z nich mi útočil na nohu? Stála jsem tam, ječela jako hysterka, moje matka naproti se lámala v kolenou smíchy a nějaký kolemjdoucí chlap se zastavil a šahal po mobilu, že si to natočí. Nejspíš si to nakonec rozmyslel jen proto že mu mě bylo líto. Po tomhle všem jsem teda šla na pivo s tou mamkou, dala jsem si dvě malý a jelikož jsem za celý ten den neměla jediné sousto, stačilo mi to abych byla lehce navátá. S takovou jsem šla ještě na nákup a potom domů uklidit, protože měl dneska přijet náš bytnej. Když dorazil přítel a slyšel co všechno se mi za ten den stalo, uklidil místo mě kuchyň a na mě tak zbylo jen utřít prach a podlahu v ložnici a vyhodit pár kapesníčků. Takže sečteno podtrženo, nejdřív mi spadla podprda a pak se mi v botě zaseknul pták.
Ano. Padla jsem do postele a po pár minutách by mě nevzbudilo ani kdyby vedle mě vybuchla bomba.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 31. srpna 2017 v 20:20 | Reagovat

Zítra bude určitě lépe! :)

2 bonneris bonneris | 31. srpna 2017 v 22:07 | Reagovat

[1]: Stalo se to včera, dneska už lépe bylo :D Jen jsem to všechno musela vydýchat no.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama