Září 2017

Taková normální sobota

10. září 2017 v 16:27 | Bonneris
Včera večer jsem šla oslavit kamarádčiny narozeniny do jednoho místního baru. Původně jsem si myslela, že jde o dámskou jízdu a nechala jsem přítele doma. Těšila jsem se na pořádnou holčičí drbárnu, ale nějak se to zvrtlo. Ona kamarádka se totiž lehce zlískala už v jiným baru a přizvala půlku kapely svýho bejvalýho a zároveň mýho nejlepšího kámoše, Itala se kterým jsem si nakonec slušně pokecala, pár týpků, který jsem nikdy neviděla, filozofa který měl podobné názory a návyky jako já a jednu Ruskou kámošku, bez který by žádnej večírek nebyl večírkem, a pak týpka, kterej vypadal jako přítel mojí ségry, akorát měl kratší vlasy a nebyl to debil, a taky měřil asi tak dva metry.
Jelikož se od jisté doby nesmí kouřit v hospodách, šli jsme ven. Byla asi tak půlnoc a já vylezla sama, načež mě postupně všichni následovali. No a ještě že. Po několika minutách dorazila parta snědých spoluobčanů. Ráda bych řekla hned na úvod, že nemám nic proti cikánům, lidi jako lidi, s některýma dělám v práci a normálně se bavíme, ale tohle nebyli cikáni nýbrž cigoři.
Bylo jich asi pět nebo tak, a začali na mě a moje dvě kamarádky narážet, ať se s nima jdeme napít. Když jsme je chvíli ignorovaly, nasadili tvrdší kalibr a začali nás zvát na párek s horřicí (ehm ehm...) že z nás dostanou to zlý a zůstane jen to dobrý, a podobný žvásty, ze kterých se vám může zvedat žaludek. Když ani páté razantní NE nestačilo, jeden z kluků jim řekl ať radši dají pokoj. V tu chvíli už to jelo: nadávky a urážky přímo na kluky. Jeden z nich, ten dvoumetrovej, se tomu cigorovi začal smát a řekl mu že neví jestli ho má brát vážně nebo ne, protože ten týpek co si na něj dovoloval mu chrčel nadávky s hlavou vzhůru, aby mu viděl do očí. Po chvíli jsme radši típli cígo a šli zpátky dovnitř. Sedíme, pijeme, povídáme si, a najednou slyšíme ránu a skrz skleněné dveře vidíme, jak jeden z hostů toho baru, který vyšel na cigáro sám, dostal nakládačku. Ležel ne zemi a ten nejvíc drzej do něj na tý zemi kopal. Fůra chlapů vylezla ven aby šlo tomu na zemi pomoct, ten hlavu celou od krve. Cigoři přeběhli silnici, kde na ně čekalo auto a odfrčeli si to v protisměru jízdy. Policajti přijeli asi za půl hodiny, s tím že nemají letadlo tak jim to trošku trvalo, a výslech vedli z auta stylem: "chtěl by mi k tomu někdo něco říct? Nemám čas lítat kvůli kravinám."

smoke, cigarette, and black and white image

Ano, člověk se hned cítí opravdu bezpečně. Navíc, městská policejní stanice byla asi tak deset minut chůze, a oni přijedou policajti až za půl hodiny a z cizího města. To samý jako se sanitkou, když jsme šli na jednu místní sportovní akci a našli jsme tam Bulhara, s hlavou od krve, která byla úplně všude kolem, sanitě trvalo 49 minut, než přijeli, a to ještě jeli blbě a museli se vracet. Zajímalo by mě, jestli je to tak jen u nás v okolí Prahy, nebo jestli je to tak úplně všude...

Takže jsem se vrátila domů kolem půl třetí ráno a do čtyř jsem honila v ložnici sršně, který nechtěl vypadnout. Snžila jsem se ho dostat smetákem, jedinou zbraní, jakou doma mám. Boj jsem vzdala ve chvíli, kdy jsem si myslela, že vylítnul odknem a stoupla jsem si na židli, aby si prohlídla lustr a poličku nahoře, a jak jsem se otočila čelem ke dveřím, viděla jsem ho, parchanta, jak je v úrovni mých očí právě na těch dveřích. Nechala jsem mu pokoj a s křikem utekla do obýváku, kde jsem spala na gauči. Mám z toho bolavý záda a v jednu chvíli jsem dokonce nemohla ani pohnout hlavou, protože se mi zablokoval krk. A teď čekám, až přijde chlap domů a prohlídne to tam, a zatím užívám jednu část našeho bytu.
Co všechno se stane, jakmile s mým miláčkem nejsme zrovna spolu, to je fakt k popukání.