Zvraty

22. února 2018 v 18:56 | Bonneris
Víte, jak si často něco naplánujete a nakonec je to všechno úplně jinak? Nebo jak ráno vstanete, jdete do práce nebo do školy, a všechno nasvědčuje tomu že to bude den jako každý jiný, a pak se něco stane - něco, co vám život zase obrátí o 180 stupňů, a vy si na konci toho dne jen pohvídnete a řeknete si WOW, OPRAVDU SE TO STALO?

Tak... mě se tohle stává dost často.

To si tak jednou ráno vstanu, jdu si do práce, stejně jako můj chlap. Oba zároveň jsme měli v práci meeting s šéfama. Po devíti hodinách se zase sejdeme doma, oba máme novinky.
Já jsem se stala nejlepší operátorkou celé firmy nejen z mojí pobočky, ale i z té druhé... a ostatní jsem nechala daleko za sebou. Dokonce jsem pokořila 4 nejlepší, které u té firmy dělají od jejího začátku. A přítel? Ten se dozvěděl, že momentálně v Holandsku není žádná volná pracovní pozice, kterou by chtěl dělat, a že jediná možnost jak teda odjet a dělat tuhle práci...

je sbalit život do krabic a odjet do Chennai. Do Indie. Víte, já jsem na zeměpis fakt špatná a ani nevim, jaký moře v Indii mají. Nevim kde leží. Nevim dokonce ani, na jakým kontinentě leží.
Jediný co vím je to, že jsem po Indii nikdy netoužila (i když uznávám, že je možné, že za to může můj nedostatek vědomostí).
Víte, povím vám o tom, jak funguje roaming, na kolika frekvencích jede LTE připojení, dokážu vám vybrat ten nejlepší tarif, ale na zeměpis jsem úplně blbá.
Vždycky jsem chtěla hrozně cestovat, a žít v zahraničí a vždycky jsem za to hrozně bojovala, ale pravdou je, že jsme si oba dva uvědomili, že na to teď není prostě nejvhodnější doba. Mám rozdělanou autoškolu, do který jsem dala hrozně peněz, mám psa, kterej nám celý naše stěhování do zahraničí trošku zkomplikoval a rozhodně se tý svojí berušky nehodlám vzdát jen proto, že v Amserdamu nebo Chennai je tráva třeba zelenější. A přítel? Aby dělal práci která ho nebaví v Holandsku, nebo práci která ho baví v Indii, kterou nikdy nechtěl ani navštívit?
Proč? Protože jsme už všem řekli že se budeme stěhovat?
A tak jsme se nakonec dohodli, že se nebudeme stěhovat do zahraničí, ale pronajmeme si byt v Praze. Zatím to vypadá na jeden byteček na Pankráci, kde budeme mít výhled na Pražský hrad, v okolí klídeček, pohoda a do centra celkem chvilička. A taky jsme se rozhodli, že se necháme katapultovat do výšky 12patrovýho paneláku.


To všechno se stalo během jednoho dne: prostě jsme ráno vstali s tím, že za měsíc jedeme do Amsteru a večer ulehali s tím, že se nás v práci nehodlají jen tak vzdát a že se radši odstěhujeme do Prahy a necháme se katapultovat.

Ani jeden už jsme z toho stěhování neměli dobrý pocit a neviděli v tom to něco, kvůli čemu jsme to všechno dělali: SVOBODU. Prostě jsme byli každej den nasraný, uhnaný, oba jsme pořád něco zařizovali, spoustu jsme toho obětovali a už jsme toho měli plný zuby a jediný, co jsme chtěli bylo, aby to už zkončilo.
Ale stejně je to zvláštní. Je 22.2. což znamená, že už 8 měsíců žijeme a počítáme s tím, že 28.3. jedeme pryč, a měsíc před odjezdem je to všechno jinak. Trochu nezvyklej, ale fajnovej pocit. Konečně můžeme zpomalit a trochu relaxovat, protože už toho na nás bylo upřímně moc.

Přeji všem, co článek dočetli až do konce, krásný zbytek dne a (s)mějte se.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Lolita Lolita | Web | 26. února 2018 v 18:11 | Reagovat

Wow! Tyhle pocity znám. Praha je skvělé místo na život, sama jsem tam pár let strávila. Nehledě na mnohem více možností, co se týče pracovních příležitostí. Držím palce, ať vše dopadne dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama