Hranice

8. listopadu 2018 v 20:00 | Bonneris





Změna je obecné označení pro pozorovatelný, měřitelný nebo kvantifikovatelný rozdíl ve

stavu nebo vlastnosti nějaké entity v určité vztažné soustavě. (wiki)

Definice je celkem složitá na pochopení na první přečtení. Co je ale ještě těžší než nějakou definici toho slova pochopit je samotnou změnu udělat.

Člověk je obecně vzato tvor pohodlný. Máme rádi teplé místečko, kam se můlžeme po dlouhém dni schovat, udělat si kafe nebo horký čaj a přečíst si pěknou knížku. Co se ale stane. když vás nějaké okolnosti přinutí nějakou velikou změnu provést?

Jsou dva typy lidí:

1. Lidé, kteří ztuhnou, když se blíží změna - takoví lidé jsou většinou zaskočení, neví jak reagovat. Stojí na místě a nevědí kam uhnout. Něco jako když se na vás řítí auto, vy se na něj díváte a jste tak ochromeni strachem, že zkoprníte, zaváháte a je po vás.

2. Lidé, kteří když vidí, že se blíží změna, vrhnou se do ní po hlavě. Aktivně zkoumají možnosti, rozhodují se rychle, i když někdy špatně, ale ono to nakonec vždycky nějak dopadne.




Co je ale to, co nám brání v tom dělat v životě změny - a je jedno jestli malé nebo velké nebo ty životní?
Jsou to otázky typu: ,,zvládnu to?" nebo ,,jsem dost dobrá/chytrá/hezká/vzdělaná" nebo ,,neselžu?"
Podle mého názoru ano.

Já osobně se řadím do té druhé skupiny lidí. Je pravda, že ne vždycky moje rozhodnutí dopadly dobře, ale to člověk prostě dopředu neví.
Ještě před rokem a půl jsem nastupovala jako operátorka Vodafonu, těsně po škole a zkušenosti z práce jsem měla jen z hospody a trafiky, klepala jsem se strachy, říkala si že to nemůžu nikdy zvládnout se to všechno naučit. Byla jsem holka, která si myslela, že internet v mobilu mají jenom bohatý lidi, sama jsem se dost dlouho bránila smartphonu, protože jsem s ním jednoduše neuměla. Když jsem si kupovala nový telefon, do filtru jsem dala dvě položky - růžovou barvu a cenu. Podle toho jsem vybírala zařízení - nic jsem o nich nevěděla, a vážně jsem obdivovala lidi, kteří se podívali na technické parametry a dokázali říct, co je dobrý a co je špatný telefon.
Navíc jsem měla panickou hrůzu z telefonování cizím lidem. Když jsem se měla třeba jen objednat k doktorovi, tlouklo mi srdce a v krku jsem měla knedlík, abych se třeba nepřeřekla, abych to vůbec zvládla se objednat - prostě záchvaty úzkosti.

islam quote image

A jak je známo, člověk aby se zbavil strachu, má mu jít vstříc - a tak jsem to udělala. Prostě jsem si dala na hlavu sluchátka, nějak vytočila prvního člověka a nějak s ním udělala objednávku. A postupně jsem se zbavila svého strachu z telefonování, pak jsem se naučila s lidmi mluvit, naučila jsem se prodávat, a co víc - vím teď všechno o telefonech, kdy který vyjde, kolik má který telefon RAMKY a jaké rozlišení má který foťák. Odebírám teď novinky z mobilního světa, ze světa umělé inteligence a není to z pozérství, ale protože mě to opravdu zajímá, což jsem o sobě nikdy netušila, že řeknu.
Nikdy mě nenapadlo, že člověk jako já: cholerik se strachem z telefonu a s nulovou znalostí mobilního a internetového světa, si na tom může postavit kariéru.
Že jednou vstanu a řeknu si, že teď odešlu životopisy do všech firem, ve kterých jsem chtěla pracovat. Že mi přijde během tří dnů pozvání na šest pohovorů. Šest ze sedmi vysněných firem se mi ozvalo, někteří během pár hodin, někteří do dvou dnů.
A já teď mám nacpanej diář schůzkama a nevím, jak stihnu obejít všechny, kteří se mi ozvali. Je to skvělý pocit jít a udělat něco, i když se strašně moc bojíte. Miluju, když můžu posouvat hranice, sledovat kde až končí. A i když tenhle rok je podělaně těžkej a stalo se snad všechno špatné, co se člověku může stát, od upoutání na lůžko přes strašáky rakoviny v rodině, zhroucení sester, rozchodů a hádek, ztráty peněz, iluzí a jistot, pořád neztrácím naději. Nezbývá nic jiného než vše uzpůsobit situaci a bojovat. Ano, někdy mi to přijde jako nalít vodu do děravého hrnku a postupně zalepovat díry, aby voda netekla tolik ven, ale pořád ještě jsem se nezhroutila, ačkoliv jsem na to zcela jistě měla nárok. A jak se říká - ačkoliv je to klišé - co tě nezabije, to tě posílí.

A já jsem teď tal silná, že bych uzdvihla náklaďák.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama