Úlomky mého života

19. listopadu 2018 v 21:30 | Bonneris
Jestli si někdy někdo z vás říkal, co teď vlastně dělám, když nepíšu, tak tady je pár řádků:

Když si člověk hledá novou práci, je jasné že musí pár dnů v současné práci vypustit, aby mohl obrazit pár pohovorů. A samozřejmě se to nevyhnulo ani mě. A tak jsem čtvrtek a pátek zasvětila pohovorům. První den jsem měla jít na vytouženou pozici obchodníka v Seznam.cz kam jsem bohužel nedorazila, protože mě cestou napadla bezdomovkyně, ukradla mi cigára a redbull a pak mě pronásledovala tramvají a celou cestu na mě vulgárně řvala. Rozhodla jsem se vystoupit abych se jí zbavila, ale jelikož nejsem místní, ztratila jsem se tak moc, že jsem nedokázala najít cestu ani s navigací a třicetigigabajtovým internetem. To máte tak, když vám navigace v telefonu neukáže uzavřené cesty kvůli práci na silnici. A tak když mě navigace provedla kolem dokola a já už potřetí stála před tím stejným dělníkem jako na začátku před hodinou a půl, rozhodla jsem se zavolat si Uber. Poslala jsem řidiči aktuální polohu, aby mě mohl vyzvednout, čekám… a o půl hodiny později mi volá řidič, že ho navigace zavedla někam, kde nejspíš vůbec nemá bejt, a jestli bych mohla v aplikaci žádost o jeho jízdu zrušit, že to vzdává. A tak jsem tam stála, najednou bez signálu a vůbec jsem nevěděla, kde vlastně jsem, ani jak najdu metro, protože jsem byla někde úplně mimo civilizaci. Po tomto zážitku jsem pohovor zrušila a rozhodla se, že vezmu první nabídku, kterou jsem dostala.

aesthetic, animal, and nature image




Dva dny na to jsem jela do jedné místní minizoo, kterou vlastní jeden chovatel. Nenapadlo mě nic lepšího, než že vlezu do klece, kde si pohladím tu super milou lvici. V jedné chvíli jsem jí drbala na břiše, ve chvíli druhé jsem měla tu samou ruku, kterou jsem jí drbala, zaklíněnou mezi jejíma zubama, a jediné co jsem měla na obranu byl její plyšový medvěd na žužlání. Byla jsem zavřená v kleci s najednou strašně vzteklým, rozzuřeným lvem a jediné, čím jsem se mohla bránit, byl plyšový medvěd. Jaká klika, že venku už je jak na Sibiři, a že jsem byla nabalená tak moc, že jediné co mi po tom útoku zbylo, bylo pár otisků zubů a jedna velikánská modřina. Jo, a zuby si musím čistit levačkou, protože pravou moc vysoko neuzdvihnu.
Tenhle rok se stala fakticky spousta věcí a můžu říct, že když jsem hned prvního ledna čekovala horoskop a četla, že mě dostane rok 2018 zpátky na zem, čekala jsem spíš trable ohledně práce mytí nádobí v Holandsku, né rozchody, shledání, výpověď v práci, kvůli které jsem tu zůstala, rozuzlování starých pravd a útoky divokou zvěří. Člověk má obecně vzato to, co si zaslouží. A myslím, že tenhle rok jsem pohnojila a zažila celkem dost, takže jsem ráda že je ten podělanej šikanistickej rok skoro u konce a já budu moct začít s čistým štítem, zase nanovo. Vždycky se ale na něčem špatném dá najít něco dobrého. To, čím jsem si letos prošla mě sice docela položilo a přiznávám, že byly chvíle kdy jsem jen seděla v křeči a hystericky brečela, mě udělalo silnější a dalo mi to dost materiálu na knihu, na které pracuji. Takže, než se vzdát, zakousnu se víc a vytěžím z toho všeho nejvíc, co se vytěžit dá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama